Daniel Kolenda

Osobní vánoční pozdrav

Upřímně řečeno, miluji Vánoce. Opravdu! Vím, že někteří křesťané k nim mají své teologické výhrady, kritizují výpočet jejich data nebo proti nim dokonce protestují. Přesto však Vánoce miluji! Mám rád tento speciální rodinný čas, vzájemnou pospolitost, oslavy, naše domácí „rodinné tradice“, které jsme s postupem času doma zavedli, a které pro našich pět dětí tolik znamenají. Miluji to světlo v očích našich dětí, když rozbalují dárky – a možná ještě více jsem nadšený z toho, jakou mají radost, když si my, rodiče, rozbalujeme jejich dárky, které nám se svou dětskou láskou nachystali. Miluji to, že jednou ročně v našem uspěchaném světě nadejde čas sebereflexe a rozjímání – zejména v životech těch, kdo po tom touží a cíleně si na to čas vyhradí.

Když přemýšlím o všeobecně známém příběhu narození našeho Pána Ježíše Krista, nalézám v něm jednu věc, která mě vždy ohromovala. Jedná se o často přehlíženou část příběhu, která má dle mého soudu hlubší význam, než jí bývá přisuzován.

Když se východní astrologové – moudří muži – ukázali v Judsku s tím, že je tam zavedla hvězda, a že hledají dítě, o němž bylo prorokováno, že se stane „králem Židů“, nemohl se tehdejší král Herodes cítit více ohrožen. Pevně se rozhodl, že nechá dítě najít a zavraždit. Povolal tedy své vlastní „moudré muže“ – židovské velekněze a písaře – aby mu řekli, kde přesně se měl Mesiáš narodit.

To je neuvěřitelné. Herod požádal židovské kněze a písaře, aby mu zjistili přesné místo narození Mesiáše. Nahlédli do židovského Písma a udali mu přesnou polohu. Jak je možné, že věděli, kde se jejich Mesiáš narodí  a přesto vůči tomu zůstali zcela neteční?

Spíše byste si pomysleli, že každý člověk na světě, který se tu novinu dozvěděl, by okamžitě vyrazil do Betléma! Izrael po staletí vyhlížel zaslíbeného Mesiáše, a přesto ho po jeho narození nikdo z izrealských králů, knězů, písařů a náboženských vůdců neuznal. Nepřipadá vám to podivné a absolutně bizarní? Co se tehdejším vůdcům odehrávalo v hlavách?

Nesmíme zapomínat, že tito náboženští vůdcové byli zároveň politiky. Jejich prosperita a jisté pozice se odvíjely od přízně vládnoucí římské administrativy. Jejich králem byl Herodes. Pokud jim dokázal zaručit trvalou prosperitu, jiného vůdce nepotřebovali. Mesiáš znamenal revoluci, rušení statusu quo a ohrožení jejich profitabilního postavení. Není tedy nijak šokující, když Matouš popisuje, že jakmile se Herodes doslechl o tom, že mudrci hledají jiného židovského krále, „znepokojil se a s ním celý Jeruzalém“ (Matouš 2,3 – přidán vlastní důraz).

Bez ohledu na ostudné zanedbání příchodu Mesiáše ze strany jeruzalémského establišmentu, uvedl Bůh do chodu události, které zaručily, že se jeho královskému Synovi dostane náležitého přijetí. Mělo se to stát skrze pohanské „moudré muže“, kteří uctili Ježíše vzácnými dary a vyznali ho Králem.

Tímto příběhem, zachyceným v jeho evangeliu, Matouš načrtl dějovou linku, která se následně měla opakovat napříč celým Mesiášovým životem a službou. „Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali“ (Jan 1,11). Ve své zemi byl beze cti (Lukáš 4,24). Byl „kamenem, který stavitelé zavrhli“ (Matouš 21,42, Marek 12,10). Nakonec byl vlastním lidem zavržen a zabit. Tím vším se naplnila biblická proroctví o Mesiáši.

Věřím, že i Matouš očekával, že si čtenář povšimne oné do očí bijící ironie: Pohanští astrologové objeví židovského Krále díky následování hvězdy, ale izraelší učenci v tom selžou a nepoznají ho, ačkoliv mají k dispozici Písmo. Pohanští mágové přišli, aby uctili Mesiáše, zatímco mu jeruzalémská vrchnost usiluje o život. Byl to ostrý, zarážející a prorocký kontrast.

Mágové byli prvními pohany, kteří uctili židovského Mesiáše a vyznali ho Králem, přestože ho vládnoucí náboženský establišment odmítl. Byl to však jen počátek. Později měli Ježíše vyznat milióny a dokonce miliardy pohanů. Takový byl od počátku Boží záměr. Na konci Matoušova evangelia proto Král Ježíš svým následovníkům přikázal, aby činili učedníky „ze všech národů“ (Matouš 28,19).

Poslední kniha Bible zjevuje konečný výsledek. Odkaz, který započal skupinkou mágů, kteří přišli z východu uctít Ježíše, nakonec vyústí v příval obrovských zástupů ze všech národů pod nebem.

„Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, jazyků a z každého lidu, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni v bílá roucha, palmové ratolesti v rukou, a volají velikým hlasem: ‚Záchrana náleží našemu Bohu, tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi!‘“ Zjevení 7,9-10

Vánoční zvěst je deklarací toho, že židovský Mesiáš je Pánem všech národů. Bůh zaopatřil cestu ke spasení všem, kteří uvěří. Jednoho dne se lidé ze všech kmenů, jazyků a národů shromáždí jako jedna rodina, aby k slávě Boha Otce vyznali, že Ježíš Kristus je Pán.

Není to nádherné? Z toho důvodu jsou pro mě Vánoce jednoduše tím nejkrásnějším obdobím roku.

Společně s vámi v Ježíši,

evangelista Daniel Kolenda

a celý tým CfaN

PS: Přeji vám bohatě požehnané vánoční období. Ať během něj zažijete ve svém životě silný Boží dotyk. Modlím se, abyste zažili občerstvení, obnovu, požehnání a přijali čerstvou vizi pro začátek roku 2019.