Daniel Kolenda

Nebudu se zlého bát

Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí stínu šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.
Žalm 23 (ČEP)

Hlavní pointa

David byl opravdu dobrý spisovatel, že ano? Při čtení jeho nejznámějšího žalmu cítím, jak mi v srdci povstává síla. Není divu, že se Žalm 23 již po generace dotýká duší Božího lidu.

Začnu hned jeho prvním výrokem, protože první slova žalmu jsou klíčová. Jsou ústředním bodem a hlavní pointou celého jeho textu.

Hospodin je můj pastýř.

Vyznejte to sami nad sebou se srdcem plným víry. Věříte, že Hospodin je tím, kdo vás v životě vede, směřuje, ochraňuje a obnovuje?

Ať už se v životě nacházíme kdekoli

Žalmista začíná tímto výrokem a poté pokračuje výčtem situací, v nichž se můžeme v životě ocitat. Někdy jsme na vrcholu hory. Jindy kráčíme podél poklidně zurčících potůčků. Potom se ocitneme na krásné louce. Náhle se ale ocitneme v údolí stínu smrti.

Ať už se v životě nacházíme kdekoli, jednou věcí si můžeme být skálopevně jistí: Hospodin je náš pastýř. Proto se nebudeme zlého bát. Proto si nemusíme dělat starosti o zítřek. Proto si nemusíme lámat hlavu ekonomikou, vládou, ani tím, kolik peněz je právě na našich bankovních účtech. Vždy je tu jedna neochvějná jistota, která vše pevně drží pohromadě: Hospodin je můj pastýř.

Z perspektivy pastýře

David byl sám pastýřem. Rozuměl tomu, co pastýři cítí ke svým ovcím, a díky tomu dokázal z tohoto úhlu pohledu vnímat Boha. Zajímalo by mě, zda David tyto verše napsal ještě v době, kdy byl jako mladík pastevcem. Možná je sepsal na konci dne, kdy vedl své ovce po zelených pastvinách, zachránil jehně před vlkem a provedl stádo temným údolím.

Nebo to možná napsal o mnoho let později, když už byl králem, a vzpomínal na staré časy. Když byl pastýřem, trápili ho lvi a medvědi. Teď se musel obávat vražedných zrádců, kteří proti němu kuli pikle. Možná, když potřeboval útěchu, zavřel oči a snil o oněch klidných kopcích, kde kdysi prožíval nerušené společenství s Bohem. A v těch bouřlivých chvílích si vzpomněl na důležitou pravdu: Hospodin je stále můj pastýř.

I já se dnes možná nalézám v jiné životní fázi a stýská se mi po jednoduchosti mládí. I dnes ale platí, že Hospodin je můj pastýř.

Nebudu mít nedostatek

Co vlastně prakticky znamená, že „Hospodin je můj pastýř“? Znamená to, že se o mě postará. Proto následuje výrok: Nebudu mít nedostatek.

Tyto dvě věci jdou ruku v ruce. Nejbezpečnějším kotvištěm pro naši víru jsou právě tyto dva výroky: Hospodin je můj pastýř. Nebudu mít nedostatek. Přitom pro nás bývá těžké skutečně tyto výroky přijmout a uvěřit tomu, že Bohu skutečně záleží na našich praktických každodenních životních potřebách. 

Víme, že Bohu záleží na věčnosti. Víme, že mu záleží na našich srdcích. Ale záleží mu také na mé práci? Na mém manželství? Na mých dětech? Na mém zdraví?

Pánu záleží na těch nejzákladnějších aspektech našich životů stejně jako na našem věčném osudu. Hospodin je můj pastýř. Nebudu mít nedostatek. To znamená, že mu můžeme důvěřovat. Postará se o to, aby nám nechybělo nic z toho, co budeme potřebovat.

Kažte sami sobě

Potřebujeme se naučit povzbuzovat sami sebe v Pánu. David mluvil sám k sobě. Bible říká, že se povzbuzoval v Pánu. Kázal sám sobě.

Já kážu sám sobě velice často. Dostávám se tím do víry. Stejně to můžete dělat i vy. Nepotřebujete k tomu kazatelnu ani posluchače. Stačí se kázáním sobě samým povzbuzovat v Pánu.

Hospodin je můj pastýř. Nebudu mít nedostatek. Hospodin je můj pastýř. Nebudu se bát. Hospodin je můj pastýř. Budu mu důvěřovat, že se o všechno postará.

Jak tohle vím? Plyne to z toho, že Hospodin je můj pastýř.

Když nemáte nic než semeno

V době, kdy jsem před lety studoval na biblické škole, jsem žil z víry. Blížil se konec mého prvního semestru a já potřeboval 2 000 dolarů. Podíval jsem se na bankovní účet a měl jsem tam 200 dolarů.

Padl jsem na kolena a modlil se: „Pane, vidíš tuto potřebu? Slíbil jsi, že se o mě postaráš.“ A najednou jsem si něco uvědomil. Potřeboval jsem 2 000 a měl jsem 200. Dvě stě je desátek ze dvou tisíc. Pán mi dal semeno k setbě.

Do srdce mi přišla tato slova: Pokud to, co máš v ruce, nedokáže naplnit tvou potřebu, nemůže to být tvá žeň. Je to tvé semeno.

Do srdce se mi vlila radost. Řekl jsem: „Pane, kam chceš, abych to semeno zasel?“ V tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Stál tam přítel jménem Josh a po tvářích mu stékaly slzy. Řekl: „Obcházím lidi a loučím se, protože se příští semestr nemohu vrátit. Potřebuji 300 dolarů na zálohu na ubytování a mám jen 100.“

Odpověděl jsem: „Joshi, zaklepal jsi na správné dveře. Mám pro tebe těch 200 dolarů připravených.“

Vypsal jsem mu šek a on s radostí odešel. Zavřel jsem dveře a znovu jsem padl na kolena. Mnohokrát vás Pán použije k naplnění potřeby někoho jiného dříve, než naplní tu vaši. Ale nebojte se – váš zázrak pak bude o to větší.

Peníze ten den nepřišly. Když jsem však večer zašel do veřejné knihovny zkontrolovat si e-mailovou schránku, našel jsem zprávu od svého táty. Psal, že dorazil dopis od našeho starého rodinného přítele, kterého jsem už celé roky neviděl. Poslal nám šek s darem na pokrytí výdajů mé biblické školy. Šek byl vystaven na 2 000 dolarů.

Není úžasné, jak nám Pán ukazuje, že se zajímá o detaily našich životů? Mohl ty peníze zajistit stovkou různých způsobů, ale vybral si tento, abych si dobře zapamatoval výrok: Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.

Volím si víru

Mám pocit, že musíme opět začít více kázat o víře. Vím, že někteří lidé učení o víře v minulosti zneužili. Na druhou stranu však nehodlám slevovat z Božího slova. Rozhodl jsem se, že budu člověkem víry. Budu věřit, že je Boží vůlí mi žehnat, protože to říká jeho Slovo. Nedovolím ďáblu, aby mi ukradl radost, naději a důvěru.

Pokud někdo chce být pochybovačem, skeptikem a cynikem, je to jen jeho věc. Já si však volím víru. Volím si víru, že Bůh je dobrý a jeho Slovo je pravdivé. Nečekám, až se zlepší ekonomika. Viděl jsem příliš mnoho. Zakusil jsem příliš mnoho. Jsem nenapravitelný vírák a mám v Ježíše a v moc jeho jména absolutní důvěru.

Proč? Protože Hospodin je můj pastýř. Nebudu mít nedostatek.

Prostřený stůl před zraky protivníků

Dále říká: Prostíráš mi stůl před zraky protivníků.

Tohle je moje nejoblíbenější věta. Lidé ji často špatně chápou. Myslí si, že to znamená: „I když mám kolem sebe nepřátele, Bůh se o mě i tak postará.“ To je část pravdy. Ale není to všechno.

Prostíráš mi stůl. To je jazyk hostiny. Oslavy. Přehlídky štědrosti. Není to tajné ukusování chleba v ústraní. Bůh nám zde říká: „Vystrojím ti hostinu přímo před zraky tvých nepřátel.“

To je ta největší odveta. Oni stojí opodál, proklínají vás a přejí si vaši zkázu. Namísto toho však budou sledovat vaše povýšení. Chtějí vás vidět na dně. Namísto toho vás uvidí prosperovat. A vy si jen užíváte hostinu Boží dobroty.

Reinhard Bonnke vyprávěl příběh z Afriky. Skupina šamanů celou noc obcházela jeho hotelový pokoj a proklínala ho. Ráno otevřel okno a uviděl je, jak tam stále chodí, úplně nazí a vyčerpaní. Bonnke na ně zavolal: „Chlapci, je mi vás tak líto. Vy jste se v noci tak nadřeli a já jsem se vyspal do růžova.“

Co tím říkal? Prostíráš mi stůl před zraky protivníků.

Lidé, kteří vás proklínají, se sami unaví. Vy budete mezitím hodovat. Ptáte se, jak mám odpovědět svým kritikům? Ani jim nedopřejte tu důstojnost, abyste jim odpovídali. Nesnižujte se na jejich úroveň. Jen je nechte, ať si soptí. Vy si jednoduše užívejte hostinu, kterou vám Bůh vystrojuje přímo před jejich zraky.

Stín není podstatou

David dále říká: hlavu mi olejem potíráš.

Vyznává: „I když půjdu roklí stínu šeré smrti.“ Tento verš často citujeme na pohřbech. Žalm ale končí slovy, že dobrota a milosrdenství nás budou provázet všemi dny našeho žití. Nemluví se zde tedy o smrti. Mluví se o stínu smrti.

Stín není podstata. Je jen něčím, co vnímáme smyslově, a co blokuje cestu světlu.

Cítili jste se někdy jako ve zmiňovaném údolí, obklíčeni ze všech stran a říkali si, jestli odtud vůbec vyjdete živí? Údolí není místem, kde máte zemřít. David řekl: hlavu mi olejem potíráš. Může se to zdát jako konec, ale je to místo, kde Bůh pomaže váš život tak, jako nikdy předtím. Vyjdete z něj silnější a pomazanější, a budete kráčet v Boží moci a přítomnosti.

Dokud neprojdete temným údolím, nedokážete ve svém nejhlubším nitru skutečně poznat, že Hospodin je váš pastýř. Teprve na druhé straně, když se ohlédnete zpět, si uvědomíte: „On mě neopustil, nespustil mě z očí na jediném kroku mé cesty.“

Dobrota a milosrdenství

Kalich mi po okraj plníš… Představuji si všechny ty kritiky, vyčerpané a s vyprahlými ústy. Být něčím nepřítelem je totiž nesmírně vysilující. Všechno to shazování a ponižování stojí člověka spoustu energie. Když se však podívají na vás, vidí váš kalich plný k přetékání. A vy ho vesele pozvednete a vyznáte: „Hospodin je můj pastýř.“

To je má jediná odveta. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. To je odpověď mým kritikům. Když se kdysi ptali Bonnkeho: „Co říkáte svým kritikům?“, odpověděl: „Mojí odpovědí kritikům je má další kampaň.“

A potom David říká: Ano. Slovo ano vyjadřuje, že v tom není ani stín pochyb. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití.

Když následujete dobrého Pastýře, nemusíte se hnát za dobrými věcmi. Dobré věci se ženou za vámi. Svět je plný lidí, kteří se snaží naplňovat své vlastní potřeby a přitom nikdy nejsou šťastní. Pro nás, královské děti, to funguje opačně. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Vy se za nimi neženete. Ony se ženou za vámi. Vy následujete Ježíše a vše, co potřebujete, pak následuje vás.

Proč? Protože Hospodin je můj pastýř.

To nejlepší na tom je, že to není dočasné. Je to věčné. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

Máme toho nejlepšího pastýře! Je to jediný pastýř, kterého znám, a který nechává ovce bydlet v domě. Není to jen náš pastýř. Je to náš otec, náš přítel, náš král. Náš dobrý, velice dobrý Bůh.