Biblické studie

Oheň Ducha Svatého

Bůh nás povolal k tomu, abychom zažívali dobrodružství života v Duchu Svatém. Všichni potřebujeme, aby v našich srdcích hořel jeho oheň. Efezským 5:18 nás naléhavě vyzývá, abychom neustále zůstávali plní Ducha. Jestliže hladovíte a chcete víc, jistě vás požehná toto vyučování nazvané „Oheň Ducha Svatého.“

Duch Svatý není pro křesťany „dobrovolným bonusem navíc“. Je samou podstatou našeho vztahu s Otcem a jedinou cestou k tomu, abychom mohli uskutečnit skutky, k nimž nás Bůh povolal. Náš národ potřebuje Boží pohyb a vy můžete být jeho součástí. Láme mi srdce, když vidím, jak celé generace lidí nikdy nezažily realitu Ducha Svatého. Obyčejní lidé naplnění Božím ohněm však dokážou všechno změnit a otevřít dveře tomu, aby i další lidé zažívali dobrodružný život v plnosti Ducha pro Kristovo Království.

Po více než čtyři desetiletí jsme v naší službě byli svědky toho, jak Duch Svatý radikálně proměňuje lidské životy, jejich těla, vztahy a okolnosti. Viděli jsme milióny lidí zapálené ohněm zhůry a toužíme po tom, aby byl stejný oheň uvolněn i ve vašem životě.

„Mojžíš pásl ovce svého tchána, midjánského kněze Jitra. Jednou vedl ovce za pustinu a přišel k Boží hoře, k Chorébu. I ukázal se mu Hospodinův anděl v ohnivém plameni zprostřed keře. Mojžíš hleděl, hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován. Mojžíš si řekl: Odbočím a prohlédnu si ten veliký úkaz, proč ten keř neshoří. Když Hospodin viděl, že odbočil, zavolal na něj Bůh z prostřed keře: Mojžíši, Mojžíši! Ten odpověděl: Tady jsem.“

„Nuže pojď, pošlu tě k faraonovi, abys vyvedl můj lid, syny Izraele, z Egypta. Ale Mojžíš Bohu řekl: Kdo jsem já, abych šel k faraonovi a abych vyvedl syny Izraele z Egypta? Tedy odpověděl: Vždyť budu s tebou. A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal já: Až vyvedeš lid z Egypta, budete Bohu sloužit na této hoře.“
Exodus 3:1-4 a 10-12

Poušť ve vašem životě – ideální prostředí pro vzplanutí ohně

Povšimněte si místa, na jakém se Mojžíš nacházel, když se setkal s Božím ohněm. Nestojí tu, že se Mojžíš setkal s ohněm, zatímco polehával vedle bujné zelené pastviny poblíž zurčícího potůčku obklopen krásnými liliemi. Nesetkal se s Božím ohněm ani v pětihvězdičkovém dovolenkovém resortu během ozdravné relaxační masáže. Bible říká, že se Mojžíš s Božím ohněm setkal na poušti. Poušť je suché, žíznivé a osamělé místo. Právě tam se však Bůh rozhodl Mojžíšovi zjevit sám sebe 
v hořícím keři.

Všichni procházíme těžkými obdobími, každý z nás čelí zkouškám. Možná i vy právě teď, ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, pociťujete samotu a nedostatek Boží přítomnosti. Možná právě procházíte tou nejhorší pouští, jakou jste kdy zažili. Mám pro vás dobrou zprávu: čím sušší je dřevo, tím rychleji vzplane. Boží oheň hoří nejlépe v časech pouští.

Nejprve přichází oheň

Povšimněme si na tomto příběhu ještě něčeho dalšího. Mojžíšovo setkání – na tom nejvyprahlejším a nejosamělejším místě – bylo odrazovou rampou pro největší zaznamenaný příběh Božího osvobození a nadpřirozené moci, který před křížem kdy proběhl. Bůh Mojžíše povolával k tomu, aby byl jeho zástupcem na zemi, aby konfrontoval faraóna, uvrhl na jeho národ veliké rány a proměnil Židy z národa otroků 
v národ kněží živého Boha. Všechno to začalo právě zde – v poušti u hořícího keře.

Vidím v tom jeden neměnný princip. Dříve než vás Bůh pošle „k faraónovi“, dříve než vás odpálí vstříc vaší budoucnosti, dříve než vás uvolní k povolání, které vám připravil – nejprve vás pošle k ohni.

Nejprve vždy přichází oheň. Klíčové setkání s Boží přítomností na poušti vždy přichází jako první v řadě. Dříve než byl Ježíš vzat do nebe, nařídil svým učedníkům, aby šli do Jeruzaléma. Co měli dělat? Čekat.

Na chvíli se u toho zastavme. Nepatřilo snad těchto dvanáct mužů k těm nejzkušenějším, nejvyškolenějším a nejkvalifikovanějším lidem v Ježíšových záležitostech, kteří kdy chodili po zemi? Kdo jiný strávil tři a půl roku dnem 
i nocí s Ježíšem? Přesto jim však nařídil, aby čekali. Na co měli čekat? Na „Otcovo zaslíbení“. Co Otec zaslíbil? Vylití Ducha Svatého. Ježíš dobře věděl, že pokud tito muži mají změnit svět, budou potřebovat moc Ducha Svatého. Ačkoliv jejich trénink a příprava byly důležité, nebyly dostatečné k tomu, aby učedníci naplnili své poslání. K tomu potřebovali moc Božího ohně.

Jsem přesvědčen o tom, že jedním z hlavních faktorů potřebných k tomu, aby byl člověk naplněný Duchem Svatým – ne-li tím nejzásadnějším faktorem ze všech – je hlad. Nic víc než duchovní hlad! Můžete být tak plní Boha, jak jen chcete! Toužíte po něm právě teď? Jste hladoví po Bohu?

Neuhasitelný oheň Ducha

Živě si pamatuji na to, jak jsem byl pokřtěn Duchem Svatým jako dospívající mladík. Stalo se to před více než dvaceti lety. Mám však pro vás skvělou zprávu. Dnes hořím ještě více než tehdy. 
A věřím tomu, že za dalších dvacet let budu hořet ještě silněji! Oheň Ducha Svatého nikdy neuhasíná! Někdo se mě může zeptat: „Jak udržuješ svůj oheň?“ Je to ale právě naopak. Oheň udržuje v plamenech mě.

Pán promluvil k Mojžíšovi, když viděl, jak odbočuje ze své cesty, aby si prohlédl hořící keř. Lidé se mě neustále ptají, jak slyším Boží hlas. Všimněte si, že hořící keř nezačal na Mojžíše hlasitě křičet, zatímco si šel svou cestou a staral se o své ovečky. Jen hořel a hořel, až to upoutalo Mojžíšovu pozornost a on k němu odbočil. Duch Svatý je trpělivý – dokáže na nás čekat velice dlouho. Na co čeká? Čeká, až k němu přistoupíme a zaposloucháme se.

Mojžíš tedy odbočil ze své cesty a Pán k němu tehdy promluvil. Nevím, kolik keřů v té poušti bylo, ale předpokládám, že hodně. Vím ale ještě něco: jen jeden z nich hořel přítomností živého Boha.

Co hledá tento svět? Čekají lidé na to, až postavíme krásnější budovy? Hledají výřečnější kazatele? Hledají kvalitnější křesťanskou hudbu? Nebo lepší církevní programy? Co vlastně chtějí, po čem touží jejich srdce? To, co považujeme za relevantní, je ve skutečnosti pro svět zcela irelevantní. Církev se snaží získat svět tím, že se mu připodobňuje. Příliš často odmítáme odlišovat se od světa svatým Božím ohněm. Bojíme se lidi konfrontovat ze strachu, že se dotkneme jejich pocitů. Proto se je snažíme získat tím, že se stáváme stejnými, jací jsou oni. Bůh však k sobě Mojžíše nepřitáhl skrze keř, který vypadal stejně jako ostatní keře. Povolal Mojžíše z keře, který hořel ohněm jeho svaté přítomnosti.

Pro co hoříš?

Někteří lidé jsou příliš důstojní a více jim záleží na tom, co si o nich myslí druzí, než na Božím jednání. Jestliže vám více záleží na tom, jak vypadáte v očích světa, než na tom, jak přijmout plnost Ducha Svatého, nejste hladoví po Bohu. Hladovém člověku je naprosto jedno, co si o něm myslí druzí lidé. Má jen jediný cíl: dostat do svého prázdného žaludku nějaké jídlo. Budete-li takovým způsobem hladovět po Duchu Svatém, všechny ostatní věci ve vašem životě ustoupí do pozadí. Budete po něm toužit více, než po vzduchu, který dýcháte, více než po jídle, po své důstojnosti, pověsti a službě – více než po čemkoliv jiném!

Vztáhněte se k nebi a vyhlížejte nový dotek Ducha Svatého. Požádejte jej znovu o jeho oheň a dovolte mu, aby ve vás zapálil svůj plamen.
On na vás čeká...

Daniel Kolenda