Elizabeth M., Kamerun

Mnozí to se mnou vzdali, ale Bůh ne

„Každé ráno bývalo stejné. Po probuzení jsem musela spolykat deset různých léků proti bolesti. Potom mi kamarádka pomohla nasadit tlakové podložky, které mi pomáhaly chodit a snášet bolest. Lékaři ani nevěděli, co je s mými koleny v nepořádku. Vzdali to a řekli mi, že s tím budu prostě muset žít. Po mnoha letech jsem si ale vybudovala vysokou odolnost a prášky mi téměř nezabíraly.“

Elizabetiny touhy byly prosté. Paralyzovaná nepřetržitými bolestmi toužila jen po „drobných životních radostech“ – aby si mohla navařit a uklidit nebo se dokázat předklonit a zamést podlahu. Cítila, že ji lidé při pohledu na ni litují, a bylo jí trapně, že se nedokáže postarat sama o sebe.

Pak přišel den, kdy se v bolestech vydala na kampaň CfaN v Douale v Kamerunu. „Když se evangelista modlil, pocítila jsem, že mi něco od hlavy k patě prochází tělem – něco, co jsem do té doby nikdy neokusila. Věděla jsem, že Bůh právě v mém životě dělá zázrak. Prostě jsem to věděla! Přímo v tom okamžiku nám řekl, abychom se otestovali a zkontrolovali tu část těla, která byla dosud nehybná. Tehdy jsem se postavila. Tehdy mě Bůh uzdravil! Tehdy jsem přijala uzdravení.“