IMUNNÍ VŮČI STRACHU
20. den: Mravenec a slon
Boží děti by měly být smělé a odvážné. Vezměme si za příklad Mojžíšovy rodiče:
„Vírou Mojžíš, když se narodil, byl svými rodiči po tři měsíce skrýván, protože viděli, že dítě je krásné, a nezalekli se králova nařízení.“ (Židům 11,23)
Jen se nad tím zamyslete, co všechno to obnášelo. Egyptský stát a farao, jeho hlava, vydali nařízení, že uchovávání židovských miminek mužského pohlaví naživu je ilegální. Podle zákona měly být takové děti ihned po narození usmrceny. Okolo lidí se pohybovali vojáci, kteří dohlíželi na vykonávání vražedného nařízení. Jaký teror a zármutek to muselo v židovských rodinách působit!
Potom se narodil Mojžíš. Jeho rodiče pozorovali svého krásného syna a věděli, že nesmí za žádnou cenu dopustit, aby byl zabit. Rozhodli se zákonu vzepřít a dítě schovat. „Vírou ... se nezalekli.“ Vykonavatelé zákona se blížili. Bylo slyšet, jak jejich kroky zastavily u prahu dveří. Hledali život dítěte! Kdo by se netřásl při příchodu ozbrojenců, pověřených zabít jejich dítě? Oni se přesto nezalekli. Proč ne? Byli snad bezcitní? Chyběly jim přirozené rodičovské emoce? Určitě ne. Byli to velice dobří rodiče. Nechvěli se strachem a nezačali panikařit z jednoho prostého důvodu – měli víru ve všemohoucího Boha! Pravda, situace byla k neunesení. Právě takové situace ale Bůh miluje: „U Boha nebude žádná věc nemožná“ (Lukáš 1,37).
Když jsou věci „nemožné“, víra je odpovědí. Víra není jen pro „možné“ – v takových situacích vlastně víru vůbec nepotřebujeme. Nejmocnějším zdrojem v celém vesmíru je Boží paže. Někteří lidé dokážou Bohu věřit jen pokud se to týká něčeho „rozumného,“ něčeho, co lze zvládnout. Pavel však napsal: „Nespoléháme na sebe“ (Filipským 3,3). Znamená to, že nespoléháme na své vlastní metody a síly.
Víru ve velkého Boha rád ilustruji na nádherném africkém příběhu o slonovi a mravenci. Slon přecházel třesoucí se most. Malý mravenec seděle na slonovi, přímo za jeho velkým uchem. Když po mostu přecházeli, celý most se mohutně otřásal. Když byli bezpečně na druhé straně, řekl mravenec slonovi: „To jsme ten most ale pořádně rozhoupali, že ano?“ Takový vztah máme s Bohem, když v něm spočíváme. On nás nese!
„Jste nadnášeni od svého početí, kteří jste nošeni od svého zrodu. Až do vašeho stáří jsem tu já, až do šedin vás já ponesu. Já jsem udělal a já pozvednu, já budu nést a zachráním!“ (Izajáš 46,3-4)
On rozhoupává most. Svoji váhu vkládá za nás, na naši stranu. Buduje váš domov, vaši církev, vaše obchodní záležitosti. On vás uzdravuje, vede, chrání a nese! Pán vás vede od vítězství k vítězství! V něm se nemožné stává možným. Haleluja!
Zdroj: Upraveno z knihy Reinharda Bonnkeho „Evangelizace ohněm“.
Audio Message
Face Your Fear
Hello Friend. This is Daniel Kolenda and today I want to talk to you about courage. Last time we talked about the parable of the talents in Matthew 25…
Testimony
Faith that overcomes
Imagine going to High School on a normal day, when suddenly your body seizes up and begins to shake. You lose control, and then black out. Later you…
