Biblické studie
Vodu ve víno
V tomto dopisu se s vámi chci podělit o několik svým myšlenek ohledně prvního Ježíšova zázraku. Věřím, že z nich přijmete požehnání!
Než se do toho pustíme bych vám rád krátce popsal, co se teď děje v CfaN. Studenti našeho Bootcampu jsou právě teď v Tanzánii, kde denně pořádají neuvěřitelný počet evangelizací. Tento výlet je jejich „zasvěcením“, při kterém uvádějí do akce vše, co se naučili během tříměsíčního intenzivního výcviku v Bootcampu. Souběžně s tím naše organizační týmy chystají kampaně, které chystáme na červen a na podzim letošního roku! Prosíme, neste nás všechny na modlitbách – modlete se za otevřené dveře, za všechny organizátory a zejména za lidi, kteří v Tanzánii uslyší evangelium. Děkujeme vám za vaši věrnou podporu!
Abyste uvěřili
Byl to Jan, kdo (ve 21. kapitole svého evangelia) řekl, že kdyby měly být zaznamenány všechny Ježíšovy mocné činy, bylo by napsáno tolik knih, že by se ani nevešly na svět. To je důležitý postřeh od „učedníka, kterého Ježíš miloval“. Janovo evangelium totiž není náhodnou sbírkou příběhů. Každý z nich byl pečlivě vybrán z oné veliké škály „kandidátů“, protože přináší nějakou zásadní a důležitou lekci – z nichž každá podtrhuje Janovo ústřední téma: „Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu“ (Jan 20:31).
Při čtení Janova evangelia je také důležité si uvědomit, že Janovy příběhy mnohdy obsahují hlubší poselství, než jaké je vidět na první pohled. Často totiž používá rabínskou metodu vyučování zvanou „remez“ (což znamená „náznak“), v níž učitel náznakem na něco poukazuje skrze příběh či alegorii, aniž by tento hlubší smysl explicitně vysvětlil. Namísto toho své posluchače nechává, aby si sami jednotlivé souvislosti vzájemně spojili a prožili si svůj „aha“ moment.
Janovo evangelium je plné „aha“ momentů. Když Duch svatý našim srdcím Slovo osvítí, začne na nás vyskakovat zjevení z každé strany této úžasné knihy. V minulosti jsme již vyučoval o mnoha příbězích z Janova evangelia, dnes bych se ale rád zaměřil na první Ježíšův zázrak – proměnění vody ve víno v Káně Galilejské, zachycené ve druhé kapitole.
Zachoval nejlepší na konec!
Proměna vody ve víno byla Ježíšovým prvním zázrakem, který měl zásadní vliv na lidi, kteří ho znali. Jan 2,11 říká, že právě kvůli tomuto zázraku „v něj jeho učedníci uvěřili.“ Většina lidí v něm vidí demonstraci moci a zjevení Kristovy mesiášské identity. Jeho učedníci v Ježíšově prvním zázraku ale později spatřili mnohem silnější prorocký význam.
Jsem si jistý, že Jan ve svém stáří často vzpomínal na „staré dobré časy“ – na dny strávené s Mistrem. Pravděpodobně si v mysli přehrával každý Ježíšův zázrak, každé jeho uzdravení a vyučování. Dokážete si představit, jak jeho duše toužila smět se Ježíše znovu dotknout, vložit mu hlavu na prsa a pohlédnout do jeho milujících očí? Vzpomínky na Pána ho jistě provázeli noc za nocí i během spánku. Když se pak po ránu probouzel a za rozbřesku se sny plné vzpomínek začínaly vytrácet, útěchou mu byl slib požehnaného Spasitele: „Já jsem s vámi po všechny dny“ (Matouš 28,20).
Jednoho dne přemýšlel o zázraku na svatbě v Káně. V tu chvíli ho zasáhla slova vrchního správce hostiny:
„Jakmile správce hostiny ochutnal vodu učiněnou vínem — nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nabrali, to věděli — zavolal ženicha a řekl mu: ‚Každý člověk podává nejprve dobré víno, a když se hosté dostatečně napijí, tehdy to, které je horší. Ty jsi zachoval dobré víno až do této chvíle‘“ (Jan 2:9-10)
Je možné, že zázrak proměny vody v „dobré víno“ zachované na závěr je stínem a obrazem nějakého většího zázraku a lepšího vína? Možná se pak Jan ve vzpomínkách přenesl k poslední večeři, při které seděl hned vedle Ježíše a z první ruky uslyšel jeho tajemná slova. Ježíš tehdy k svým svatým rtům pozvedl kalich vína a prohlásil: „Tento kalich je NOVÁ smlouva v MÉ krvi, která se za vás vylévá“ (Lukáš 22:20).
Biblické smlouvy jsou smlouvami krevními. První z nich, uzavřená s Abrahamem, vyžadovala krev ovcí, koz, dobytka a ptáků. Když se Stará smlouva blížila k završení, vidíme, že po krvi kozlů a beranů Bůh zachoval to nejlepší na konec. V Káně se voda stala vínem, v Ježíši se Slovo stalo tělem.
Stejně tak jako v Káně nevěsta s ženichem svým hostům nabídli vše, co měli, nabídl člověk vše, co měl, Bohu. Oběti lidí však byly zoufale nedostatečné, a proto Bůh nabídl to své nejlepší nám.
Ježíš přišel na svatbu v Káně jako host, skončil však jako její hostitel! Můžeme pozvat Ježíše do našich životů, nemáme mu ale co nabídnout. On do naší chudé chýše vstupuje a vystrojuje nám hostinu. Pořádá pro nás banket. Dává nám své nejlepší – své tělo a krev!
Jeho krev byla nejen nejlepší ... byla i poslední! Učinil svou oběť jednou provždy a na věky.
Netřeba dalších obětí
Když na bitevním poli umírá voják, podá mu zdravotník silnou dávku morfia. Opiát ho nezachrání, ale otupí bolest a zmírní jeho utrpení.
Podobně nemohla zvířecí krev nikdy zachránit člověka ani odstranit hlavní zdroj jeho smrtelné rány, hříchu. Starozákonní oběti pouze mírnily symptomy hříchu a jen na krátký čas. Každoročně pak musela být prolévána čerstvá obětní krev.
Ježíšova krev dosahovala ve srovnání s každou jinou dosud prolitou krví absolutně jiné kvality. Ježíšova krev nejednala jen se symptomy hříchu – cílila na samý kořen problému. Ježíšova krev nebyla umělým lékem na povrchní fyzické zranění. Pronikla k příčině padlého stavu člověka – zpět až k Adamovi. Zvrátila kletbu a otočila největší tragédii historie lidstva v největší vítězství.
Vrchní správce hostiny řekl: „Ty jsi zachoval nejlepší víno až do konce.“ Všechna ostatní vína již byla rozlita, a poté, co jim všechno došlo, bylo nakonec podáno víno nejlepší. Nejlepší bylo zachováno na konec. V prvním Ježíšově zázraku vidím prorocký předobraz toho, proč přišel na tuto zem. Židé vyhlíželi příchod nacionalistického Mesiáše, který lid povede do revoluce podobné makabejskému povstání. Ježíš však přišel, aby za lid položil život a vylil svou krev.
Když Ježíš usedl k poslední večeři a pozvedl kalich velikonočního vína, prohlásil: : „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá.“ Poté, co byla prolita všechna krev kozlů, beránků a opeřenců, a všechno došlo a nebylo dostatečné, zjevil se na scéně Bůh a učinil zázrak: Slovo se stalo tělem.
Jeho tělo bylo zlomeno a jeho krev vylita jednou provždy. Jeho krev dokázala vykonat to, čeho žádná jiná oběť nebyla schopná. V jediné kapce Ježíšovy krve je dostatek moci na očištění každého hříchu, uzdravení každé nemoce a zlomení každé kletby všech lidí, kteří kdy na světě žili v celém průběhu jeho historie!
Bůh zachoval nejlepší na konec!
evangelista Daniel Kolenda
(a tým CfaN)
PS: Doprava více než stovky lidí do Východní Afriky, jejich ubytování a organizace kampaní pro nás znamená po všech stránkách rozpínání – jak logistické, tak i finanční. Opravdu by nám teď přišla vhod vaše pomoc. Pokud můžete, zasejte prosím v tomto zásadním čase do naší služby. Velice vám za to děkujeme.
