Biblické studie
Jedinečné poselství
Nepolemizuj – sviť! Temnotu nepřemůžeš argumenty. Prostě rozsviť Světlo. Evangelium je moc, moc světla. Kaž to. Pak jsi napojen a přichází světlo. Boží silové vedení přenáší energii pocházející z Golgoty, Vzkříšení a z Trůnu: „Kristovo evangelium... je Boží moc,“ napsal Pavel v Římanům 1,16. Věděl to. Vyzkoušel to. Svět jeho dnů nemohl být horší: krutý, zkažený a cynický. Přesto ho evangelium změnilo. Evangelium to může učinit.
Jak uvolnit do světa moc evangelia
Jeden kazatel mi řekl, že potřeboval transformátor, aby zredukoval emocionální účinek evangelia a změnil jeho poselství z vysokého napětí na nízké. Ale obrátit hříšníka vyžaduje plnou moc evangelia. Kaž, abys usvědčil a přivedl k obráceni. Nemáš lidi bavit, aby se zasmáli a šli domu s příjemným pocitem. Spasení není tišící prostředek. Nehlaď po duši, zachraňuj duše! Šťastné úsměvy se dostaví později.
Příklad mistrného evangelisty máme ve Skutcích v osmé kapitole. Evangelista Filip měl na cestě nadpřirozené setkání s etiopským dvořanem. Etiopan byl finančním správcem královny, byznysmen, který neměl čas na nějaké přízemní řeči. Filip se ani nenamáhal s tím, že by se ho ptal, jaké má potřeby, aby mu mohl poskytnou několika hodinové poradenství. Neupadl do této pasti. Filip věděl, že potřeba tohoto muže je jednoduchá a jasná: etiopský eunuch potřeboval Ježíše. Spasení je potřeba každého. Filip šel na podstatu věci. „Začal mu kázat Ježíše.“ (Skutky 8,35)
Ježíš je Počátek a Konec každého evangelizačního kázání, Alfa a Omega všech svědectví. Nejsme kazatelé doktrín. Nepropagujeme náboženství. Nejsme nadšenci. Jsme Kristovi svědkové. Jde jen a jen o něj, je středem a cílem každého poselství.
Co Ježíš kázal?
Co kázal Ježíš? Mluvil o sobě. Cestou do Emauz šel s Kleofášem a jeho přítelem, procházel Písmo a vysvětloval jim, „co bylo napsáno o něm” (Lukáš 24,27). Všechno jeho vyučování se týkalo jeho samého. Vezměme si jeden příklad. Lukášovo evangelium říká, že poté, co odešel z Nazareta a zahájil svoji úžasnou službu, se jednou vrátil a šel do synagogy. Dvacet let tuto synagogu navštěvoval pravidelně každý týden. Bylo zvykem, že známého muže nechali číst Písma a dovolili mu následný komentář. Když se tam tedy Ježíš znovu objevil, byl samozřejmě vybídnut, aby to udělal.
Poselství evangelia byl oddíl ze Starého zákona – Starý zákon je ve skutečnosti plný evangelia. Lukáš říká, že Ježíš četl z Izajáše 61: „Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal nést evangelium chudým.Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým,propustit soužené na svobodu
a vyhlásit léto Hospodinovy milosti.“ (Lukáš 4, 18-19) Bezpochyby mnozí z přítomných v synagoze znali tuto pasáž nazpaměť, neboť tato slova byla čtena po osm set let. Svitek Písma byl vrácen, představený synagogy ho vzal s velkou úctou, políbil ho, a uložil ho zpět, aby byl do příštího týdne zapomenut. Ale zničehonic se zdálo, že ten svitek se stal kusem dynamitu. Slovo na rtech Ježíšových vypůsobilo velký účinek. Probudilo otupělé shromáždění. Ukázal jim, že to Slovo bylo o něm. V tomto verši je sedm konkrétních výroků, které se všechny vztahují k němu, který zde stál před nimi: "Dnes,” dovolil si oznámit, “se toto Písmo naplnilo ve vašich uších.” (Lukáš 4, 21) Tak se prohlásil za Pomazaného, Krista, toho, který vykoná všechny ty znamenité činy.
Rok milosti
Poslední výrok je shrnutím prvních šesti: „ ... vyhlásit léto Hospodinovy milosti.“ Toto „léto milosti“ znamená ve skutečnosti rok jubilea. Slovo „jubileum“ pochází z hebrejštiny. A jeho obsahem je Boží myšlenka. Jubilejní rok (tj. rok slavnostní) byl ustanoven proto, aby každý mohl mít roční dovolenou, aby byli osvobozeni všichni nevolníci a zrušeny všechny dluhy.
Naneštěstí se však zdá, že zvuk trumpety ohlašující začátek tohoto roku nikdy nezazněl. Národ nikdy nedržel roční volno, což bylo selhání, které mu Bůh zazlíval. Pán by byl tímto veselím potěšen – Božím stylem jednání je činit lidi více a více šťastnými. Přestože země jubilejní rok neslavila, Bůh ho chtěl. Jak uvidíme, jeho jubilejní rok by byl mnohem větší než Mojžíšův. Mojžíšův jubilejní rok je popsán v Levitiku 25,8-17 (ČEP): „Desátého dne sedmého měsíce dáš ryčně troubit na polnici... Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, ... Nikdo nepoškodíte svého bližního ... Já jsem Hospodin, váš Bůh.“
Kaž svobodu!
Nekaž na efekt, pro podívanou na kazatelně, proto, abys lidi okouzlil, vzrušil či postrašil. Nekaž, abys lidi uklidnil. Můžeš kázat se všemi možnými efekty, avšak Ježíš jednoduše přišel, aby vyhlásil svobodu. Vyhlásil, že tímto dnem v synagóze začal jubilejní rok. Ukázal jim, co je pravým jubilejním rokem – vysvobození! Neměl to být jubilejní rok pouze pro Izrael, ale pro celý svět. Jubilejní rok pro lidi jako byli cizinci, o kterých se zmínil – Náman, malomocný ze Sýrie, a vdova ze Sarepty.
Lidé shromáždění v synagóze nad jeho vyučováním užasli. Nedokázali si představit Pastýře Izraele s cizími ovcemi a ztráceli se v neznámém prostředí Kristova výhledu na celý svět. Svět, který miloval, byl pro ně příliš veliký. Probudil se strach. Vznítily se jejich vražedné vášně, které tou dobou nebyly skryty nijak hluboko pod povrchem. Ježíšovo kázání jistě vyvolalo odezvu – členové shromáždění se ho pokusili svrhnout do strže!Jeho poselství však bylo úžasné – svoboda, osvobození, uzdravení a žádné dluhy! Ať byla reakce lidí jakákoli, Ježíš kázal své evangelium. A to musíme i my.
Dluh byl v té době tragédií. Otcové a jejich rodiny se stali otroky a již nikdy nemohli být svobodní. Jen jubilejní rok je mohl osvobodit. Dlužníci mohli jít domů. Pokud by někdo domů nešel, byla by to jeho chyba. Zákon nařizoval: „Jdi!“ Kterýkoli otrok po ukončení jubilejního roku byl otrokem pouze ze své vůle.
Ježíš Kristus vyhlásil jubilejní rok pro celé lidstvo. Vše co Izrael věděl o jubileu se stalo chabým obrazem opravdového jubilea Božího království. Osvobozené životy, smazané dluhy hříchů, vysvobození pro tělo, ducha a duši. V tom Království neexistují žádní upocení otroci, žádné okovy. Nikdo není ovládán ďáblem. Haleluja! To je jubilejní rok! Izajáš jej popisuje takto: Dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje ... Co bylo od věků v troskách, vybudují, postaví, co kdysi bylo zpustošeno, obnoví zničená města ... Budete užívat bohatství pronárodů ... Budou mít věčně radost ... Už nikdy o tobě neřeknou: „Opuštěná“ ... Hle, přichází tvá spása ... Nazvou je „Lid svatý“, „Hospodinovi vykoupení“ (Izajáš 61 a 62). V Nazaretě Pán tyto staré verše z Písma proměnil v královskou proklamaci nové dispenzace. Oznámil amnestii pro všechny ďáblovy vězně – „zmocnil se zajatých“ (Efezským 4,8). V Římanům 6,14 Pavel vysvětluje, že „hřích už nebude vaším pánem“, protože „když se … čas naplnil, Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, abychom přijali právo synovství.“ (Galatským 4,4-5).
Jubilejní rok je právě teď
Toto je „Pánovo milostivé léto“. Vysoký stupeň technologického rozvoje nás nezbavil nutnosti vysvobození.Každý národ oplývá zotročenými lidmi – otroky všech možných opovrženíhodných zvyků, otroky strachu, otroky pochybností, otroky depresí. Ďábel nikdy nikoho nepustí na čestné slovo. Lidé jsou stále náchylní k selhávání, ke hříchu, k morálním pokleskům, jsou v duchovních řetězech. Jak směšné. Proč? Protože polnice jubilejního roku zazněla. Lidé již byli úžasným způsobem osvobozeni – potřebují jen, aby jim o tom někdo řekl!
Tak o tom kaž! Lidé zapomněli, že Kristus již přišel. Toto není období před Kristem. Nečekáme na to, až Ježíš přijde a zvítězí. Válka skončila. Svoboda je naše. Ježíš otevřel království svobody a zadul na polnici osvobození, když zvolal na kříži: „Je dokonáno!“
Lidé, kteří by toho měli hodně vědět, tuto dobu nazývají dobou „postkřesťanskou“. Jako kdyby Kristovo dílo platilo pouze pro minulost! To přeci není pravda. Kristus otevřel brány vězení navždy, ne pouze na určité období v minulosti. Ježíšovo dílo se nedá vyčerpat či anulovat. Je to ta nejúčinnější výkupná moc na zemi. I dnes. Již nikdy nemohou být za lidmi přibouchnuty vězeňské dveře. Když Ježíš otevře dveře, žádný člověk je nemůže zavřít. „Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní“ (Jan 8,36). Proč tedy milióny lidí zbytečně zmírají v ďáblově koncentračním táboře?
Dnešek je dnem amnestie.
Vítěz prorazil bránu, nastalo vysvobození.Nejznámějším mistrem umění útěků byl Houdini. Velmi se tím proslavil. Policie ho třeba zamkla do cely, a když odcházela, šel jim v patách – vždy se během několika sekund dokázal vyprostit. Jednou mu to však nevyšlo. Uplynula půlhodina a Houdini stále bručel pod zámkem. Pak přišel policista a jednoduše do dveří strčil. Dveře nebyly zamčené! Houdini byl pošetilý, snažil se odemknout dveře, které již odemčené byly.
Kristus prošel skrze hrad obra Zoufalství. Má klíče od smrti a pekla a zotevíral brány. Proč se tedy milióny lidí potí ve snaze zkusit vše možné proto, aby se vyprostili ze svých špatných zvyků a okovů? Zkoušejí nové kulty nebo stará pohanská náboženství, naslouchají novým teoriím, navštěvují psychiatry. Ale proč? Ježíš vysvobozuje. A dělá to stále.
Kristus prošel skrze hrad obra Zoufalství. Má klíče od smrti a pekla a zotevíral brány. Proč se tedy milióny lidí potí ve snaze zkusit vše možné proto, aby se vyprostili ze svých špatných zvyků a okovů? Zkoušejí nové kulty nebo stará pohanská náboženství, naslouchají novým teoriím, navštěvují psychiatry. Ale proč? Ježíš vysvobozuje. A dělá to stále.
Vyhlašujeme osvobození
To je evangelium! Nekážeš o něm ani nenabízíš jeho obsah k diskusi. Evangelium není námětem k diskusi. Evangelium je proklamací vysvobození. Dialog? Evangelium není otevřeno úpravám. Je závazné, je to Boží královský edikt - prohlášení. Některé systémy a teorie vysvobození jsou okovy samy o sobě, jsou plné celoživotních povinností a požadavků. Pouze Ježíš nás zachraňuje a povolává ke svobodě.
Vzpomínám si na jednoho muže, který mi řekl, že je také „duchovním poradcem“. Nevěřil však tomu, že Ježíš Kristus je Božím Synem, ani tomu, že Bible je Boží slovo. Divil jsem se, jak tento „poradce“ může někomu radit. „To k vám lidé přichází a pak odejdou se zlomeným srdcem?“ ptal jsem se. „Ovšemže ne,“ ujistil mě, „prostě je uklidním.“Podíval jsem se mu do očí a řekl jsem: „Pane, člověk na potápějící se lodi potřebuje více než jen prášek na uklidnění. Nemá cenu ho uklidňovat. Vždyť jde pod hladinu. Když za takovýmto člověkem na vraku přichází Ježíš, nehodí mu pilulku Valia a neřekne: „Pokojně vydechni.“ Vztáhne dolů svoji ruku zjizvenou hřeby, uchopí ho, vyzdvihne ho a řekne mu „Protože já žiji, budete žít i vy.“ (Jan 14,19).
To je evangelium Ježíše Krista, které musí být kázáno. Ježíš je Spasitelem světa. Tímto poselstvím je život, pokoj a zdraví pro ducha, duši a tělo.
Výňatek z knihy Reinharda Bonnkeho „Evangelizace ohněm“
