Biblické studie

S Bohem se nemožné stává skutečností

Slovo „sláva” se v Bibli objevuje opakovaně na mnoha místech. Je košatým slovem, které má rozličné způsoby použití a více významů. Písmo například používá slovo „sláva” k popisu úcty, bohatství a moci – slávy krále nebo vážené osoby.

Jindy Písmo používá slova „sláva” pro Boží projevenou – neboli hmatatelnou – přítomnost. Tato místa Bible často popisují osobní setkání lidí s Bohem, při kterých se Jeho slavná přítomnost přesouvá z duchovní oblasti do pozemské reality. Během takového setkání lidé zažívají Boží slávu hmatatelně – jedním nebo více z pěti přirozených smyslů: zrakem, sluchem, chutí, dotekem nebo vůní.

Znamená to, že i my smíme stejným způsobem zakoušet Boha? Ano!

Napříč oběma zákony Bible uvádí příklady obyčejných lidí, kteří se fyzicky setkali s Bohem v jejich přirozeném světě. Například během cesty Izraelců pouští asi dva milióny lidí vidělo Boží slávu na vlastní oči. Provázela je jako oblakový sloup ve dne a ohnivý sloup v noci. Nebyl to žádný pocitový prožitek či smyšlenka. Není to zapsáno symbolicky, jako literární obraz. Lidé skutečně během dne viděli oblak. A v noci viděli oheň. Děti narozené během doby putování pouští vyrůstaly v tom, že to je naprosto normální a viditelnou slávu nepovažovaly za nic neobvyklého!

Mojžíš na vlastní oči spatřil tentýž svatý oheň, když stál před hořícím keřem (Exodus 3:1-6). Bůh tam k němu promlouvil, a dokonce mu řekl: „Zuj si z nohou sandály, protože místo, na kterém stojíš, je půda svatá”(Exodus 3:5). Mojžíšova zkušenost s Božím viditelným svatým ohněm se podobala té Izajášově (Izajáš 6:1-7). Bible říká, že se „bál na Boha pohledět” (Exodus 3:6).

„Náhle se ozval zvuk z nebe [fyzicky slyšeli], jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. A ukázaly se jim [fyzicky viděli] jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden” (Skutky 2:2-3).

Také Ježíšovy zázraky byly projevy Boží slávy. Byly nebeskou invazí ovlivňující lidi takovým způsobem, že to mohli vnímat svými přirozenými smysly.

Jan například vypráví příběh Ježíšova prvního zázraku na svatbě v Káně Galilejské (Jan 2:1-11). Došlo tam k situaci, která mohla být mimořádně trapná pro rodinu, která svatbu pořádala – došlo víno! Ježíšova matka Marie požádala svého syna, aby zasáhl. Ježíš přikázal služebníkům, aby přinesli šest velkých nádob na vodu – každý z nich byl schopen pojmout dvacet až třicet litrů – a naplnili je vodou. Když je naplnili po okraj, přišel správce hostiny, aby vodu ochutnal. K jeho naprostému úžasu se však proměnila v nejvybranější víno. Jan vysvětluje tento zázrak takto: „Toto Ježíš učinil v Káně Galilejské jako počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něj uvěřili” (Jan 2:11).

Boží sláva pronikla na zem, když na zcela běžné svatbě Ježíš proměnil šest hrnců vody v to nejlepší a nejexkluzivnější víno.

Skutky 4 popisují další příběh projevu hmatatelné Boží slávy. Ranná církev se zde modlí za odvahu a za to, aby navzdory pronásledování dál kázali evangelium a zažívali mocné projevy Ducha Svatého skrze znamení a divy. Bible říká: „Když se pomodlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a směle mluvili Boží slovo” (Skutky 4:31).

Tito lidé už byli naplněni Duchem Svatým na den Letnic. Když se však později modlili za smělost hlásat evangelium bez kompromisů, sestoupila na ně opět hmatatelná Boží sláva. Duch Svatý naplnil to místo takovou mocí a silou, že se dokonce i fyzická budova, v níž byli lidé shromážděni, otřásla. Nebe prostoupilo celý dům!

V další kapitole čteme o silné úrovni slávy, která spočívala na Petrovi:

A ještě více věřících bylo přidáváno Pánu, množství mužů i žen, takže dokonce na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a lehátka, aby na některého z nich padl aspoň Petrův stín, když tudy půjde. Scházelo se také množství lidí z měst okolo Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy, a ti všichni byli uzdravováni” (Skutky 5:14-16).

Jak úžasné, že Bůh učinil svou moc svému lidu takto dostupnou! Je možné kráčet v tak silné míře Jeho projevené slávy, že nemoce a démonické síly budou mizet v naší přítomnosti stejně, jako roztaje sněhová koule pod modrým plamenem svářečského hořáku! Právě po tom Bůh touží. Chce, aby na nás spočívala Jeho slavná moc k osvobození lidských duší a oslavě evangelia.

Evangelium jako reálná zkušenost

Bůh – v celé své slavné vznešenosti – skutečně pracuje v oblasti lidské existence. Lidé se s Ním mohou v tomto světě reálně setkat. Věřím, že lidé po celé Zemi touží po Božím hmatatelném doteku. Ztracený a umírající svět touží spatřit evangelium, zažít evangelium a být dotčen a uzdraven mocí evangelia. Evangelium se nemá k lidem dostávat jako vysvětlení, které vyžaduje zkušenost. Právě naopak: Evangelium má být zkušeností, která vyžaduje vysvětlení! Evangelium musí být setkáním s Bohem, které člověku promění život.

Bible je plná příběhů popisujících, jak Bůh zjevuje svou slávu. Někteří lidé si myslí, že to jsou jen fiktivní příběhy, které nás mají zabavit, případně nám mají alegoricky uštědřit nějakou tu morální lekci. Jsou však na omylu. Jiní lidé se domnívají, že biblické příběhy jsou sice pravdivé, ale že Bůh se dnes již stejným způsobem neprojevuje. Také oni se mýlí. Biblická svědectví jsou mocnými vzory toho, jak chce Bůh jednat na zemi neustále – včera, dnes i na věky.

S Bohem jsou nadpřirozené věci přirozené a nemožné se stává skutečností. Křesťanství přináší nadpřirozený život od začátku až do konce. Projevy Boží moci by pro nás měly být normou.

Modlím se, aby se tato skutečnost stávala ve vašich životech stále větší realitou. Nevzdávejte se! Vztahujte se k Boží přítomnosti. Nic jiného v tomto světě nás nedokáže víc naplnit.

Daniel Kolenda