
17. – 20. července 2025
Quelimane, Mosambik
Absolvent CfaN Bootcampu, evangelista Randy Roberts, bude po čtyři večery kázat v Quelimane v Mosambiku – v oblasti, kam dosud žádná evangelizační kampaň CfaN nepronikla.
Den 4 – Quelimane, Mosambik
Jdeme dál….
Od evangelisty Randyho Robertse:
Když se dívám na fotografie a přemýšlím o spasení a všech zázracích, kterých se nám díky Bohu dostalo, je snadné si zhluba oddechnout a prožít úlevu od našeho úkolu.
Když jsem k tomu dnes ráno sklouznul, připomněl mi Pán naši první Velkou evangelizační kampaň v Jubě v Jižním Súdánu. Viděli jsme, jak Bůh koná mocné dílo a poslední večer si na evangelizační plochu přitáhl 100 000 lidí. Upřímně řečeno, byl jsem z toho tehdy trochu v šoku. Když jsme se vrátili na hotel, Peter Vandenberg, který mi po celou dobu kampaně kryl záda, mě požádal, abych přišel do jeho pokoje. Myslel jsem si, že uspořádáme večírek. HA!
Když jsem tam přišel, podívali jsme se na sebe, zasmáli se a vydechli si úlevou. Víte, myšlenka, že by CfaN s někým spolupracoval na evangelizační akci, byla tehdy úplně nová a ne všichni byli přesvědčeni, že to bude fungovat. Poté, co jsme se z toho radovali, Peter trochu zmlkl a zvážněl. Protože to pro něj není úplně typické, malinko mě to znepokojilo.
Potom mi řekl: „Viděli jsme, jak zde Bůh vykonal mocné dílo, a dnes večer se z toho radujeme (pauza pro efekt), ale zítra jdeme dál.“ Pak mi začal vysvětlovat, že i když jsme byli součástí velkého díla a bylo by snadné teď usnout na vavřínech, tak to jednoduše nesmíme dopustit. Naší prací není ohlížet se zpět, ale jít vpřed na další pole sklizně.
Byla to pro mě velká lekce a dnes mi to připomnělo, že i když to, co děláme, může být někdy zábavné, není to zábava. Nejsme kapela na turné, dobýváme území nepřítele a rozšiřujeme Boží království! Pomáháme měnit věčný osud lidí!
Pokud trávím příliš mnoho času ohlížením se zpět, mohu ztratit ze zřetele svůj úkol, a tím je ZÍSKÁVAT NOVÁ ÚZEMÍ. Dnes se tedy radujeme, ale zítra jdeme dál!
Den 3 – Quelimane, Mosambik
Od roku 2005 Victoria špatně viděla a její zrak se postupem času zhoršoval. Neviděla jasně obličeje a lidé si často mysleli, že je ignoruje, když na ni mávali – ve skutečnosti je ale prostě neviděla.

Bez brýlí nedokázala číst. Ale třetí večer, po modlitbě, Victoria otevřela oči a začala radostí skákat – viděla jasně! Řekla: „Dnes je nejlepší den mého života!“
Den 3 – Quelimane, Mosambik
Lora nemohla posledních dvanáct let spát. Kdykoli si lehla do postele, probouzela se z neznámého důvodu na podlaze a nemohla vůbec spát. Ale včera v noci přišla na evangelizační shromáždění a přijala modlitbu – a něco se změnilo.

Poprvé po dvanácti letech spala Lora celou noc klidně. Ráno ji dokonce vzbudil kohout a ona byla šokovaná – spala osm hodin v kuse!
Den 1 – Quelimane, Mosambik
Stojíme na ramenou obrů
Evangelista Randy Roberts se sdílel o následující postřeh:
Když mi Pán poprvé řekl, abych v roce 2021 přijel do Mozambiku, a já jsem začal prozkoumávat situaci v jednotlivých městech, chtěl jsem jet do Quelimane, protože jsem zjistil, že se jedná o nejvzdálenější místo, na které docestoval významný misionář David Livingstone.
Když jsem si včera prohlížel shromážděný zástup, vzpomněl jsem si na citát bratra Livingstona: „I když vidím jen málo výsledků, budoucí misionáři uvidí obrácené lidi po každém kázání. Ať nezapomenou na průkopníky, kteří pracovali v husté tmě s jen několika paprsky naděje, kromě těch, které pramenily z víry v drahocenná zaslíbení Božího slova.“
Když teď sedím ve svém pokoji a připravuji se jít kázat slavné evangelium, na které, jak vím, odpoví desítky tisíc lidí, nemohu si pomoci, ale myslím na to, že když tu stál před dvěma sty lety bratr Livingstone, Bůh už tehdy věděl, že nás sem tento týden pošle, abychom „uviděli obrácené lidi po každém kázání“.
Nezapomněl jsem na něj ani na ostatní, v jejichž šlépějích je mi ctí zde kráčet.
Ačkoliv teď vidíme více než bratr Livingstone, je tomu tak jen proto, že skutečně „stojíme na ramenou obrů“.
Příjezd
Byli jsme přivítáni v Quelimane s takovou krásou a noblesou, že se chvílemi zdálo, jako by samotné město rozevřelo náruč.
V ulicích je cítit zvláštní napětí, jemné, ale nepopiratelné. Místní lidé si mezi sebou šeptají: „Tento týden přijde něco dobrého.“ Atmosféra očekávání je takřka hmatatelná a každý úsměv, každé gesto pohostinnosti jen potvrzuje, že Quelimane stojí na prahu událostí, které mohou změnit rytmus všedních dní.