Ethiopia
Nezasažené kmeny poznávají Ježíše
CfaN je známý díky svým masovým evangelizačním kampaním v Africe. Od osmdesátých let, kdy zástupy nedokázal pojmout už ani velký stan stal, pořádáme obrovské evangelizační akce pod otevřeným nebem v metropolích a městech po celé Africe. Během čtyřiceti let masivních kampaní jsme zaznamenali více než sto milionů obrácení.
Přestože je tato strategie úspěšná a plodná, nikdy nemůže být odpovědí na to, jak oslovit celou Afriku pro Ježíše. Proč? Protože celých 55 % obyvatel Afriky nežije ve městech. Více než polovina lidí v Africe nežije v ničem, co by se podobalo „městu“. Žijí venkovským životem. A „venkov“ v Africe obecně znamená život daleko od jakékoli moderní infrastruktury, na místech bez silnic, bez elektřiny, bez obchodů.
Srdce pro nezasažené
Právě o takových oblastech začal Bůh před více než čtyřmi lety promlouvat k evangelistce Kaise Fischerové. Kaisa, která již několik let působila jako evangelistka v Německu, vnímala, že ji Pán volá k něčemu většímu. Svou víru přetavila v čin, když v roce 2021 absolvovala náš druhý evangelizační výcvikový tábor, Bootcamp CfaN. Během studia se seznámila s ředitelem německé kanceláře CfaN, Herbertem Fischerem, a provdala se za něj. To by ale bylo samostatné svědectví na někdy jindy!
Dnes bych se s vámi chtěl podělit o to, co Pán skrze Kaisu a její spolupracovnici Maritu Orevi Tornesovou koná v Etiopii. Bůh je poslal do údolí Omo v Etiopii, oblasti o velikosti Izraele, kde je 13 z 16 místních kmenů považováno za nezasažené.
Co znamená „nezasažené“?
„Nezasažené“ nutně neznamená, že tam nejsou žádní věřící, ale spíše to, že Kristovo tělo – církev – je v těchto kmenech velice slabé a křehké. Ještě nejsou schopni bez vnější pomoci sami kázat evangelium a činit učedníky. Misijní cesty se tam proto podnikají jak za účelem kázání evangelia, tak i za účelem budování a povzbuzování místní církve, dokud nebude schopna stát pevně na vlastních nohou.
Poslední čtyři roky Kaisa a Marita navštěvují údolí Omo, kde slouží zejména kmenům Hamer, Desenech a Mursi. Je to fyzicky náročná a nebezpečná práce. Dny jsou nesnesitelně horké, v místě často neexistují žádné skutečné silnice a cesta do některých nejodlehlejších vesnic zabere často celý den.
Posilování církve
V roce 2025 došlo v Etiopii k významnému pokroku, když evangelisté CfaN vyškolili místní obyvatele ze 13 kmenů v evangelizaci, učednictví a zakládání sborů. Mnozí z těchto mladých lidí pokračovali v evangelizaci ve svých kmenech i po odchodu misionářů. A když se misionáři vrátili, svědectví byla mimořádná. Bůh zde po odchodu cizinců nepřestává působit – oheň nyní hoří v srdcích místních obyvatel a oni pokračují dál v započaté práci. Téměř v každé vesnici, do níž jsme pronikli, byla založena místní církev. Zpočátku jsme se ale často setkávali s prudkým odporem vůči evangeliu. Přečtěte si příběhy o Božím zázračném zásahu v údolí Omo a při čtení se zeptejte sami sebe: co jste ochotni udělat pro evangelium vy?
Pronásledováni a zbiti pro evangelium
Kaisa Fischerová vypráví: V květnu 2024 jsme navštívili vesnici, v níž žili jen tři křesťané. Lidé se nám posmívali, smáli se a odmítali naše poselství. Odjeli jsme s pocitem, že to bylo úplně zbytečné. O rok později jsme se ale na místo vrátili a dozvěděli se, co se stalo po našem odjezdu. Jeden věřící z té malé skupiny, mladý muž jménem Alex*, se zapálil pro Boha. Začal všude evangelizovat a šířit oheň probuzení ve své vesnici a dalších okolních vesnicích. Lidé se začali obracet a také většina jeho vlastní širší rodiny přijala víru.
To rozzuřilo vesnické starší. Vyhrožovali křesťanům, zbourali jejich malou chýši, která sloužila jako kostel, a prohlásili je za prokleté. Pronásledování se natolik vyostřilo, že zmíněný mladý vedoucí musel uprchnout. Jedné noci si pro něj jeho protivníci přišli. Když ho nenašli, chytili místo něj jiné věřící a brutálně je zbili, až krváceli. Někomu se podařilo zavolat Alexovi a dát mu o tom vědět. Ten se ihned vrátil, ale svázali ho a téměř ubili k smrti. Přežil a překvapivě se hned vrátil ke kázání evangelia.
Jejich kletby se obrátily na jejich hlavu
Později, zatímco zvěstoval evangelium, dva starší muži – známí tím, že proklínali lidi k smrti – hněvivě pozorovali, jak dvě ženy přijaly Krista. Starší muži začali proklínat kazatele, ale najednou oba na místě padli mrtví k zemi.
Alex byl nakonec nucen kvůli své vlastní bezpečnosti definitivně odejít. Potom se ale začali dít neuvěřitelné věci: jeho pronásledovatelé začali umírat. Jeden zemřel na uštknutí hadem, druhý kvůli zvracení krve, další spáchal sebevraždu. Jeden se zničehonic pomátl a zmizel. Nakonec i vlastní bratr mladého evangelisty, který byl jeho úhlavním protivníkem, vážně onemocněl, močil krev a byl na pokraji smrti. Když to všechno pozorovali starší vesnice, svolali všechny a řekli: „Podívejte, ten Ježíš, o kterém kážou, musí být skutečný, pravý Bůh. Musíme požádat ty mladé křesťany, aby se vrátili a modlili se za nás. Musíme je požádat o odpuštění.“
Mladí křesťané se tedy vrátili. Jejich první kroky vedly za Alexovým nemocným bratrem. Když se pomodlili za jeho uzdravení, byl zcela uzdraven. Dnes je tento kdysi umírající bratr pastorem vesnické církve. Nejméně pět z bývalých pronásledovatelů je nyní spaseno. Celá vesnice vyznala Ježíše jako Pána. To, co bylo kdysi malou, vysmívanou skupinkou, je dnes církví s přibližně padesáti členy a stále k nim přibývají další.
„Váš Bůh nás nemiluje.“
Jeli jsme do vzdálené vesnice, kde lidé opět vzdorovali a nechtěli naše poselství přijmout. Chodili jsme od chýše k chýši, zdravili jsme se s lidmi a modlili se za ně, kdekoliv to bylo možné. Potom jsme nalezli šestnáctiletého chlapce, jak leží němý a ochrnutý nehnutě na zemi.
Jeho matka nám vysvětlila, že se zúčastnil obřadu skákání přes býky, démonického rituálu plodnosti, při kterém muži skáčou přes býky a ženy projevují svou lásku tím, že si nechávají bít záda, až krvácejí. Chlapec se šel jen dívat, ale na cestě domů se zbláznil, ztratil řeč a ochrnul. Byl v tomto stavu už měsíc. Modlili jsme se za něj a on najednou začal mluvit, vstal a byl úplně uzdraven.
Přestože však byli svědky tohoto zázraku, nepřestávala vesnice evangeliu odporovat, protože její starší byli zahořklí. Říkali: „Váš Bůh nás nemiluje. Už pět let tu nepršelo.“ Požehnali jsme jim tedy, modlili se za déšť a potom jsme odešli, aniž bychom se dozvěděli, zda se něco změnilo.
„Teď jsme tu všichni křesťané.“
O několik měsíců později se tam jeden z našich místních pastorů vrátil. Místo se úplně proměnilo – teď bylo zelené a bujné vegetací, už to nebyla poušť. Stála tam církevní budova. Lidé ho přivítali slovy: „Teď jsme tu všichni křesťané. Poté, co jste odešli, začalo hned druhý den pršet. Od té doby už prší nepřetržitě.“
Když jsem se tam v roce 2025 vrátil, viděl jsem to vše na vlastní oči – zeleň i církevní budovu. Zeptali jsme se jednoho mladého muže, jestli zná toho uzdraveného chlapce. „Ano,“ odpověděl, „je to můj bratr. Díky uzdravení a dešti jsem teď také věřící.“ Jeho bratr byl venku s dobytkem a dařilo se mu dobře. Řekl, že v podstatě všichni tam teď věří. Potkali jsme dvě ženy, které uvěřily. Jejich manželé je bili a opustili, protože následovaly Ježíše, ale ženy žily společně, plné radosti. „Máme Ježíše,“ řekly. „Naše životy jsou teď mnohem lepší. Hodně jsme ztratily, ale získaly jsme mnohem víc. Nelitujeme toho. Ježíš od nás vyhnal naše zlé manžely.“
*kvůli ochraně a bezpečí jsme pozměnili jméno
Postavíte se za evangelisty a pastory, kteří riskují své životy pro Ježíše na místech, kam se málokdo odváží? Budete se za ně modlit a povzbuzovat je? Obětujete část svého pohodlí, abyste vytrénovali a vyslali dělníky na žeň?
Společně s vámi v evangeliu,
evangelista Daniel Kolenda
(spolu s celosvětovým týmem CfaN)
![[Translate to Čeština:]](/fileadmin/_processed_/4/9/csm_location_Asia_c07b859e91.png "[Translate to Čeština:]")
