Peter & Evangeline Vandenberg
Portrét CfaN
Petere a Evangelino, kdy jste se připojili k CfaN?
Peter: V lednu 1981. Přijeli jsme z Velké Británie, kde jsme žili a sloužili – původně na biblické škole a později evangelizací a zpěvem. Když jsme se připojili ke Kristu pro všechny národy, odcestovali jsme s celou rodinou až do Johannesburgu, kde tehdy CfaN sídlil. Když jsme vstoupili do CfaN, bylo nám teprve 34 let a teď je nám 71! Už je to 38 let.
Co se pro vaši rodinu vstupem do CfaN změnilo?
Vangi: Byla to vcelku velká výzva. Když jsme byli v cestovatelské službě, dělali jsme všechno společně. Byli jsme s Peterem spolu 24 hodin denně, 7 dní v týdnů. Do služby byla zapojená celá rodina. Kromě času tráveného školními povinnostmi s námi cestovaly i děti. Když jsme se ale připojili k CfaN, ocitla jsem se sama doma se třemi dětmi a manželem, který byl po většinu času pryč. Neslo to s sebou výzvy. Byly to dobré výzvy, ale zaskočily nás. V jednu dobu se mi zdálo, že kdykoliv máme jako rodina nějakou krizi, musí můj manžel právě odcestovat. Myslím, že tím prochází každá žena, jejíž manžel je často pryč z domova.
Petere, jak se tvá role v CfaN změnila od doby, kdy jsi do organizace vstoupil jako mladý muž?
Peter: Jako teenager jsem prošel výcvikem v oblasti techniky a stal se kvalifikovaným automobilovým a leteckým technikem. Během let evangelizační služby ve Velké Británii jsem Vangi často říkával: „Zajímalo by mě, proč mi Pán dovolil zabít tolik času vším tím výcvikem v technické oblasti.“ Co se však nestalo! Když jsem se připojil k CfaN, věnovalo se 90% našeho týmu intenzivně technickým aktivitám, včetně stavby velkého stanu. Dodnes musí před každou evangelizační kampaní proběhnout náročná stavba techniky. Proto jsem tehdy svůj „olej v žilách“ velmi dobře zužitkoval! V CfaN jsem začínal jako správce autodílny pečující o naše kamiony. Rychle jsem se stal hlavním koordinátorem celé technické oblasti služby a vyvinul v ní tehdy tolik chybějící organizační strukturu. Nakonec jsem se stal víceprezidentem služby a po mnoho let sloužil po boku Reinharda Bonnkeho a nyní i Daniela Kolendy. V průběhu let rostla i moje role jako kazatele od malých seminářů pro pastory za starých časů k dnešním Konferencím ohně, pořádaným před každou velkou kampaní. Je mi výsadou, že jsem do dnešního dne směl kázat více než 2,7 miliónům pastorů a křesťanských vedoucích po celé Africe. V posledních několika letech jsem řadu svých administrativních povinností již předal mladším lidem, ale stále rád kážu – a pořád jsem členem výkonného týmu CfaN.
Vangi, můžeš nám říci něco o tvém životě služby před vstupem do CfaN a po něm?
Vangi: Vyrůstala jsem jako dítě pastora a služba byla od raného věku součástí mého života. Ve svých dvanácti letech jsem začala hrát na klavír na dětských shromážděních a zanedlouho poté jsem hrála na varhany nebo klavír i v církvi. Potom jsem se zapojovala do služby výukou v nedělní škole, vedením pěveckého souboru a tak dále. Vždy jsem velice milovala uctívání. Jak šel čas, pokračovala jsem vedením chval ve sboru, pořádáním konferencí pro ženy a dalšími aktivitami. V CfaN jsem vedla chvály na mnoha místech a často v jazycích, kterým jsem vůbec nerozuměla. Někdy jsem se písně naučila pouze foneticky! Důležitou součástí mého života byly po dlouhou dobu i Konference ohně, které byly vždy velkou zábavou a skvělou duchovní zkušeností!
V čem vidíte váš záměr a vizi?
Peter: Lidé často mluví o vizi – co by měli dělat, co chtějí dělat, co doufají, že udělají. Nejdůležitější je ale Boží povolání. Lidé říkají: „Nevím, do čeho mě Bůh povolal. Hledám své povolání.“
Klíčový je však záměr našich životů. Záměr vede k vizi. Když se změní záměr, vede to nutně i ke změně vize. Lidé hledají ve všech oblastech života vizi. Doufají, že jim vize bude nějakým způsobem sdělena, předána, ukázána. Vize však vychází ze záměru.
Záměr vede k vizi!
Jaký je záměr tvého života? Lidé často následují špatný záměr, přesto však chtějí přijmout vizi. Dobrá vize však nevyroste ze špatného záměru. Například my s Evangeline. Když jsme se vzali, mysleli jsme, že záměrem našeho života je vzít se, mít děti a milovat je. Dalším naším záměrem bylo budovat byznys, což se nám vcelku dobře dařilo. Všechno se ale změnilo ve chvíli, kdy jsme pocítili volání do plnočasové služby. Byla to skutečná změna záměru, která od základů změnila smysl našich životů.
Po pravdě řečeno nás Pán nikdy konkrétně nevedl ke studiu biblické školy. Neřekl nám, abychom jeli do Anglie a absolvovali biblickou školu Elim Pentecostal Bible College. K těmto rozhodnutím nás dovedl náš záměr, kterým se stala plnočasová práce pro Boha a tudíž jsme věděli, že se na ni musíme připravit. Tento záměr nás dovedl k naší vizi – kázat evangelium a vidět spasené lidi.
Později se náš záměr změnil podruhé a stala se jím práce pro CfaN. Opět to změnilo naši vizi – stalo se jí pracovat v této službě nejprve pod Reinhardovým a později pod Danielovým vedením dle našich nejlepších schopností.
Záměr vede k vizi.
Jaké jsou „náklady“ a „odměny“ života ve službě?
Vangi: Když nás Bůh vybízí k tomu, abychom sečetli náklad, neznamená to, že je příliš vysoký. Často jsem musela počítat náklady, vždy však s jistotou, že Bůh nezůstává nikomu nic dlužen. Když mu dáte své nejlepší a položíte to na oltář, Bůh mnoha způsoby obohatí váš život. Mými největšími náklady byla různá odloučení – od dětí, od manžela, od mé širší rodiny. Je to však náklad, který přináším s radostí a díkčiněním.
Peter: Kvůli následování Božího povolání jsme po finanční stránce v životě museli celkem pětkrát začínat úplně od nuly. Někdy jsme přišli o vše, co jsme předtím pracně budovali, zejména, když jsme se stěhovali do jiné země. Nikdy jsme to však nepovažovali za problém – byl to náklad, který jsme ochotně zaplatili. Můžeme konstatovat, že nám Bůh vždy žehnal a zaopatřoval naši rodinu vším potřebným. Veškeré náklady, ať už jsme je sečetli nebo ne, se nedají ani v nejmenším rovnat odměnám a požehnáním, jaká jsme od Boha přijali..
Vangi: Přijali jsme mnoho odměn. Jednou z nich bylo kulturní obohacení. Na každém místě, kde jsme kdy žili, bylo něco, co jsme si zamilovali a co se stalo nedílnou součástí našich životů. Naučili jsme se nové jazyky, cestovali po Zemi křížem krážem, setkali se s mnoha úžasnými lidmi. Přijali jsme i duchovní obohacení v podobně toho, že jsme se setkali s nejrůznějšími formami zbožnosti a přemýšlení. Pomohlo nám to uvidět, že existují nejrůznější formy křesťanské služby a nekonečně způsobů jak naplňovat Boží povolání. Když jste poslušní Bohu, rozšíří vaše srdce.
V čem vidíte budoucnost CfaN?
Peter: Je mi výsadou v posledních devíti letech pracovat po boku Daniela Kolendy . Předtím jsem desítky let pracoval s Reinhardem Bonnkem. Na vlastní oči jsem viděl jak za posledních devět let přijalo přes 21 miliónů lidí Ježíše za svého Spasitele. Jen pro srovnání – službě CfaN trvalo prvních 19 let, než jsme získali 1 milión spasených! Je jasné, že vše nabírá dynamiku a nemám ani smítko pochybnosti, že budoucnost CfaN je větší než jeho začátky. Již teď sledujeme, jak se to děje. Náš záměr – šířit evangelium a vidět spasené lidi – se nikdy nezměnil. Rozhodně se však rozrostla naše vize. Díky Boží milosti jsem toho svědkem.
