Ovoce, které zůstává

Přáli bychom si mít dostatek místa na to, abychom mohli vytisknout všechna nádherná svědectví a příběhy, které jste nám vy – naši milovaní misijní partneři – v nedávné době zaslali. Velice jste nás požehnali a povzbudili! Milujeme vidět, jak Bůh ve vašich životech mocně jedná a podivujeme se nad jeho dobrotou. Radujeme se, že nás spojil, abychom šli společně v jeho plánu záchrany duší. Děkujeme každému jednomu z vás za to, že za námi stojíte a věrně sloužíte Pánu na poli sklizně. Užijte si toto „rodinné album“ od několika našich vzácných misijních přátel CfaN!

V září 2013 jsem jel autem nedaleko Amsterdamu a náhle mi na mysli vyvstalo jméno Reinharda Bonnkeho. V té době jsem ho příliš dobře neznal, ale když jsem o tom vyprávěl svému pastorovi, řekl mi: „Možná se ti Pán snaží něco ukázat.“ Začal jsem se zajímat o jeho službu a byl jsem udivený, protože jsem sám v té době už evangelizoval po ulicích. V roce 2014 jsem se zúčastnil Školy evangelizace v Rotterdamu. Od roku 2018 jezdím do Nigérie, kde pořádám menší kampaně a byl jsem i v Busii v Ugandě. Miluji vaši službu a vše, co děláte pro Boha. Tak jako vy mám srdce u získávání duší.

H.G. – Nizozemí

Hluboký dojem na nás s manželkou udělala konference pro misijní partnery, která se na podzim roku 1992 konala v Bregenzu. Byli jsme tam s naší tehdy roční dcerou. Moje žena tam tehdy opětovně vydala svůj život Pánu a přijala uzdravení. Naše dcera během ohnivého kázání Reinharda Bonnkeho řekla své první slovo: „Horký!“ To slovo v kázání zaznívalo opakovaně, hlasitě a jasně! Nikdy nezapomeneme na toto kázání o Petrovi, který následoval Ježíše do vody. Kruh se uzavřel vloni v květnu, kdy jsme se zúčastnili rozlučky Reinharda Bonnkeho na konferenci v Hamburku. Lidé jako Reinhard Bonnke, Peter Vandenberg, Suzette Httinghová, Wentlandovi a teď i Daniel Kolenda nám pomáhali a stále pomáhají dávat směr naší víře.

F.P. – Německo

Když jsem byl malý, moji rodiče nebyli spasení. Moje matka byla hledající a navštívila (asi před 38 až 40 lety) shromáždění CfaN v Curychu. Otec tehdy dostal velice zlou zprávu od svého lékaře.  Měl díru v páteři a silné bolesti a lékař mu doporučil, aby opustil svou práci pokrývače a odešel do plného invalidního důchodu. Pro mého otce jako tatínka dvou malých dětí to nebylo snadné. Maminka na tátu naléhala, aby s ní šel na shromáždění, a on nakonec svolil a navštívil jedno z posledních večerních shromáždění CfaN. Zaznělo na něm slovo poznání o tom, že je přítomný mladý otec, který má ty a ty problémy (přesný popis otcovy diagnózy) a že ho chce Bůh uzdravit. Otec šel dopředu. Pomyslel si: „I kdyby mi to nepomohlo, ublížit mi to nemůže.“ V tu chvíli žádnou změnu nepocítil. Cestou domů měl ale pocit, jako by mu dvě ruce v kruzích masírovaly páteř. Řekl matce, že věří, že už je uzdravený. Od té doby byl skutečně zcela zdravý a do stáří nadále pracoval jako pokrývač. Moji rodiče tehdy přijali Ježíše. Přirozeně od té doby vždy s velikým zájmem četli zprávy CfaN a zajímali se o její práci.

M.K. – Německo