Biblické studie

Výbava pro přežití v časech sucha vašeho duchovního života

Pro přežití na poušti je klíčová především dostatečná hydratace. Ta je také životně důležitá pro přežití duchovní pouště. Stejně jako je v horkém a suchém počasí absolutní nezbytností pít dostatek čisté vody, musíme pít z Boží přítomnosti během časů duchovní pouště.

„Bože, ty jsi můj Bůh! Usilovně tě hledám, má duše po tobě žízní, mé tělo po tobě touží ve vyprahlé, bezvodé zemi.” 
Žalm 63:1 

Nečekejte na pocit žízně, ale pijte co nejvíce, abyste si udrželi vysokou hladinu hydratace vašeho těla. Stejně důležité je, aby ti, kdo prochází duchovní pouští, byli neustále naplňování Duchem Svatým.

„Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit. Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.”
Jan 4:13-14

Boží zaslíbení pro Izrael putující pouští se vztahují i na nás v současnosti:

„Všichni pili týž duchovní nápoj, pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.”
1. Korintským 10:4

Naším občerstvením na poušti je Boží přítomnost, a sice Boží přítomnost v Duchu Svatém. Duch Svatý je naším utěšitelem, útočištěm a plamenným ohněm. Zároveň je naší vodou, tedy základem života celé naší bytosti. Ježíš řekl:

„Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, ředy života poplynou z jeho nitra!”
Jan 7:37-38

 

Písmo často přirovnává Ducha Svatého k vodě

Joel ohlašuje budoucí obnovu Izraele a připomíná lidem, že Bůh „seslal déšť, podzimní i jarní déšť jako na počátku” (Joel 2:23). Poté připodobňuje tento obraz k daru Ducha: „Vyleji svého Ducha na každé tělo” (Joel 3:1). Když se v den Letnic naplnila Joelova proroctví, je napsáno, že učedníci „byli naplněni Duchem Svatým” – podobalo se to naplnění vodou - „a začali muvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.” (Skutky 2:4).

Jestliže je Duch označován za Boží „tekutou” přítomnost, jak 

z něj můžeme „pít” nebo jím být „naplněni”? Jak můžeme zůstávat „hydratovaní” přítomností Ducha Svatého, zatímco procházíme vyschlou duchovní krajinou? Děje se tak, když se modlíme v Duchu. Poslechněte si, co Pavel řekl křesťanům uprostřed jejich intenzivního boje: „Každou modlitbou a prosbou se v každý čas modlete duchem” (Efezským 6:18). A Juda říká věřícím, kteří čelí potížím: „Vy však milovaní, budujte se ve své nejsvětější víře, modlete se v Duchu Svatém.”
 (Juda 20-21)

Jak se tedy můžeme modlit v Duchu?

V Duchu se modlíme, když se spojíme s Jeho přítomností, spolupracujeme pod Jeho vedením a umožníme Mu posílit naše modlitby. Když následujeme Jeho vedení, nedochází jen k tomu, že nám ukazuje věci, za které je potřeba se modlit, ale zároveň nás k těmto modlitbám zmocňuje (Římanům 8:26-27). Důležitou věcí je, abychom následovali Jeho způsob vyjadřování – aby se Jeho pocity a „jazyk” – otiskl do našich pocitů a jazyka. To je modlitba v Duchu.

Duch zjevuje sám sebe skrze nás několika způsoby. Chválí a děkuje Bohu různými druhy písní (Efezským 5:18-19). Někdy sténá tak hluboce, že to ani slova nedokážou vyjádřit (Římanům 8:23). Někdy může plakat s láskou a dětskou potřebou Boha jako našeho „Abba” (Galatským 4:6), nebo prohlašovat Kristovo panství nad nějakou neřešitelnou situací (1. Korintským 12:3). Břeh modlitebního jazyka Ducha obsahuje hluboký obdiv Božího majestátu a Kristovy oběti (Zjevení 4-5) a prosbu k Ježíši, aby se vrátil (Zjevení 22:17). Duch Svatý má širokou pokladnici jazyka pro každou situaci a pro každý náš pocit, který právě prožíváme. Shrnu to následovně: modlit se 

v Duchu znamená přiblížit se Mu, cítit jeho náladu, slyšet Jeho hlas a spolupracovat v daném okamžiku s Jeho konkrétním projevem.

Rád bych se ale zmínil ještě o jednom projevu Ducha, který nás na poušti dokáže osvěžit úplně nejúčinněji. Tímto projevem je modlitba v jazycích. Člověk, mluvící v neznámém jazyku, buduje sám sebe (1. Korintským 14:4). Modlit se v jazycích znamená napojit se uprostřed pouště skrze Ducha na Boží hydratační sílu. Umožňuje nám modlit se způsobem, převyšujícím limity našeho porozumění a našeho rodného jazyka.

Neboť kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, nikdo mu nerozumí, duchem mluví tajemství.
1. Korintským 14:2

Neznámé jazyky nejsou valným přínosem pro shromáždění věřících (protože nikdo nerozumí tomu, co je řečeno). Je však obrovskou pomocí jedinci, který potřebuje obnovit svůj duchovní pitný režim.

Je tomu tak proto, že ten, kdo se modlí v jazyku, buduje sám sebe. Slovo „buduje” znamená více než jen „povzbuzuje”. Původní biblické slovo ve skutečnosti znamená „postavit, posílit nebo obnovit”. Jinými slovy, skze modlitbu v jazyku, Duch nepovzbuzuje jen naše srdce, ale zároveň buduje celého našeho vnitřního člověka. Bere do svých rukou požehnání, která jsme zdědili, když jsme uvěřili (Efezským 1:3), aktivuje je a buduje z nás silné lidi. Modlitba v Duchu – modlitba v jiných jazycích – nás posiluje. Buduje nás a dává nám sílu na poušti.

Chválení Boha připravuje cestu pro průlom

Považte, jak mocné jsou už modlitby v našem rodném jazyce. Bible nás vyučuje, že když se modlíme, těžká břemena padají z našich beder a Bůh je nahrazuje svým nadpřirozeným pokojem (Filipským 4:6-7). Také chválení Boha uprostřed našich problémů, přináší radost našim srdcím a připravuje cestu pro průlom. Jeho radost se stává naší silou, a to dokonce i v případě, že naše problémy neodchází (Nehemjáš 8:10). Co kdybychom však nad to byli schopni  přimlouvat se a chválit z míst, která jsou příliš hluboká na to, aby naše vědomá mysl dokázala pochopit? Co kdybychom byli schopni modlit se za věci, které v našem rodném jazyce nedokážeme vůbec zformulovat?

Přesně to pro nás dělá modlitba v jazycích. Umožňuje nám modlit se přímo z našeho ducha a bez jakýchkoliv omezení naší mysli.

Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšeak mám mysl je bez užitku.
1. Korintským 14:14

Takovému druhu modlitby nestojí v cestě žádné překážky ani tělesnost a je laserově přesný. Když Bůh odpovídá na tyto modlitby nebo když prožíváme extázi chvály, zakoušíme míru radosti, pokoje a síly, které nemohou přijít žádným jiným způsobem. Tyto zkušenosti nás upevňují, naplňují nás „potoky uprostřed pustiny” vyvěrajícími z pramenů Ducha. Uschopňují nás k pohybu pouští a činí z nás zdravé tvořivé lidi, plné víry a duchovní vitality na rozdávání.

Pokud se nacházíte na duchovní poušti, udržujte se hydratovaní. Pijte zhluboka a často ze zdrojů, které jsou vám vždy dostupné skze modlitbu v Duchu. Dovolte Ježíši, aby vás pokřtil v Duchu Svatém, či znovu objevte hloubky nádherného ponoření se do Jeho přítomnosti. Vírou otevřte svá ústa a dovolte Duchu, aby skrze vás promlouval věci, kterým vaše mysl nebude rozumět. Rozvíjejte si v období pouště tento zvyk, který vás vždy podrží a nasytí Bohem. Uhasí vaši žízeň, upevní vaši duši, a udrží vás duchovně hydratované uprostřed pouště.

Daniel Kolenda
Výtažek z 5. kapitoly knihy Daneila Kolendy „Surviving your wilderness”
(Jak přežít na poušti)