Biblické studie
Ezechielova lekce plavání
V roce 1991 nastal v Lome, hlavním městě západoafrické země Togo, sesuv půdy pro Ježíše. Ve skutečnosti se tam zřítila celá hora. Obrovské zástupy lidí tehdy přijaly Ježíše Krista za svého Spasitele. Ve městě s 435 000 obyvateli se každého shromáždění účastnilo na 200 000 lidí!
Takové zprávy jsou pochopitelně nesmírně vzrušující. Jak je však možné stejně efektivně zevangelizovat celý svět? Náš Pán musel být přesvědčen o tom, že to možné je, protože nás poslal učinit jeho učedníky ze všech národů (Matouš 28:19). Ze všech národů! Jsem si jistý, že Bůh má velké plány pro zasažení celého lidstva evangeliem.
Znovu a znovu jsem tuto myšlenku studoval v Božím slově a snažil se jí porozumět. Žádal jsem Pána, aby mi otevřel oči.
Jednou jsem se při studiu Bible dostal k velmi známému oddílu Písma, tématu mnohých kázání. Duch Páně na mně spočíval
a pravda obsažená v tomto oddílu v mé duši náhle explodovala. Je to v knize napsané Ezechielem, jedním ze starozákonních proroků.
Ezechiel byl židovský zajatec v Babylóně v době, kdy do narození Krista zbývalo více než 500 let. Pán k němu často mluvil skrze vidění, která Ezechiel zapisoval do knihy. Tady je jedno z nich: „V Božím vidění mě přivedl do izraelské země a postavil mě na velmi vysokou horu.“ (Ezechiel 40:2) Ve vidění se mu zjevil muž „napohled jako z bronzu, v ruce lněnou šňůru a měřicí tyč…“ Ezechiel viděl, jak ten muž vyměřoval nový chrám, který bude postaven na hoře v Jeruzalémě, kde budou Židé jednoho dne uctívat Boha.
Po vyměření chrámu a poté, co dal Ezechielovi pokyny ohledně předmětů, zákonů, obětí a uctívání, které tam budou, vzal muž Ezechiela zpět k východním dveřím chrámu. „A hle – zpod chrámového prahu směrem na východ proudila voda.“ (Ezechiel 47,1) Ezechiel byl veden od severní brány k vnější bráně, která směřovala východním směrem k řece Jordánu. Tam uviděl vodu vyvěrající z pravé strany chrámu.
Přečtěme si společně Ezechiela 47:3-7:
Onen muž se zatím s měřicí šňůrou v ruce vydal na východ. Odměřil tisíc loktů
a provedl mě vodou – sahala po kotníky. Odměřil dalších tisíc a provedl mě vodou – sahala po kolena. Odměřil dalších tisíc a provedl mě vodou – sahala po pás. Odměřil dalších tisíc – a byla to řeka, kterou jsem nemohl přebrodit, protože byla tak hluboká, že se v ní muselo plavat a nešla přebrodit. „Vidíš to, synu člověčí?“ řekl mi. Poté mě vzal zpět na břeh řeky. Když jsem se dostal zpátky, hle – na obou březích řeky bylo veliké množství stromů.
V první části tohoto oddílu byl Ezechiel vzat ze suché země do vod oné slavné řeky. Mnozí se shodují v tom, že je to obraz záplavy Ducha Svatého, jež dává život. Jak úžasná zkušenost! Ze suchého, mrtvého, studeného náboženství do vířivé reality Ducha Svatého! Je krásné okusit tuto součást spasení! Tato uchvacující zkušenost je jedinečná a nevysvětlitelná – není divu, že se dnes charismaticko-letniční hnutí rychle šíří po celém světě.
Pán mi ukázal, že Ezechielovo slavné vidění obsahuje cenné lekce, jejichž znalost je pro nás podstatná, nechceme-li zažívat duchovní stagnaci.
Po kotníky je Boží minimum
Čtyřikrát anděl opatrně odměřil tisíc loktů a postupně vedl Božího muže do určitých úrovní hloubky. V prvním stadiu ho přivedl do vody, která byla „po kotníky“.
Přímý kontakt s mocí Ducha Svatého je naprosto úžasný, ale nezapomeňme, že „po kotníky“ je Boží minimum! Je tragédií, že tak mnoho křesťanů se uvelebí na tomto místě.
Jednou jsem byl pozván, abych mluvil na modlitebním setkání lidí, kteří nevěřili křtu v Duchu Svatém. Dělal jsem, co jsem mohl, ale bylo to hodně těžké. Seděli tam a beze slova na mě poulili oči. Na závěr zazněla kraťoučká modlitba a konec. Když jsem shromáždění opustil, shrnul jsem si ho pro sebe slovy: „Musí být velmi obtížné plavat v deseti centimetrech vody.“ Toto je naneštěstí situace mnohých křesťanů. Pádlují a pracují, ale nepřináší to žádný pokrok prostě jen proto, že uvízli na dně. Žádný div, že trvale zažívají obtížná období.
Charles Haddon Spurgeon napsal: „Někteří křesťané se ve svých lodích plaví v tak mělkých duchovních vodách, že kýl jejich lodi po celou cestu do nebe drhne o dno, místo aby byl nesen přílivem.“
Je to noční můra, které můžeme být ušetřeni!
Je tolik frustrovaných pracovníků. Jsou oddáni svému dílu, pracují „do roztrhání těla“. A stejně – nic moc se neděje. Proč? Veslují na břehu. Jsou to lidé typu „udělej si sám“. Dělají ze svých vlastních sil, co mohou, a nakonec to „pokropí modlitbou“. Nenásledují Pánův příkaz z Lukáše 5:4, aby zajeli na hlubinu. Dnes Ježíš stále stojí na břehu a zve nás, abychom zajeli na hlubinu a opustili mělké vody. Kdo se k tomu však odváží?
Co je podstatou Letnic? Ježíš zaslíbil, že budeme dělat větší skutky, protože sešle Ducha Svatého (Jan 14:12-17). To znamená, že on to udělá. Pán nám nedává zubní pastu, ze které bychom mohli jednou, dvakrát denně vymáčknout malou kapku moci pouze pro své vlastní duchovní přežití. Běžný křesťanský život je toto: „Bude jako strom na břehu řeky vsazený.“
(Žalm 1,3)
Řeknu to naplno a bez obalu: Úspěch křesťana spočívá v plnosti Ducha Svatého! Haleluja! Z Boží milosti mi bylo zjeveno toto tajemství: Přesuň se do hlubší vody Ducha svatého – vstup do jeho proudu a budeš okamžitě proměněn!
Boží osobní přístup
Když jsem si tuto scénu představoval, divil jsem se, proč muž s měřicí holí zavedl Ezechiela pokaždé pouze o tisíc loktů dále, celkem načtyřikrát. Jsem typem člověka, který rád skáče, když Pán mluví. Proč nepřeskočit najednou čtyři tisíce loktů? Tehdy mi Duch Svatý dal následující duchovní lekci plavání.
Otec dobře rozumí každému ze svých dětí. Nehodí nás „na hlubinu“ všechny
a najednou; duchovní růst a zralost vyžaduje čas. S láskou jedná s každým individuálně. Andělovi bylo nařízeno, aby nejprve „měřil“ a pak jednal. Stejným způsobem náš požehnaný Pán měří naši individuální schopnost – a pak nás vede. Kdyby byl Ezechiel veden rovnou do hloubky čtyř tisíc loket, mohl by se utopit. On však šel do hlubiny postupně ve čtyřech krocích, a postupně dělal pokroky.
Pán nás vede jemně. Chce, abychom šli, ale ne abychom ztřeštěně spěchali – takto nebudeme mít ani studené nohy, ani horké hlavy!
Učíme se plavat
Když jsem o tomto úseku Písma přemýšlel, Bůh mi jednoho dne řekl: „Chceš vědět, co znamená plavat?“ Myslel jsem si, že to vím, protože jsem docela dobrý plavec. Doopravdy jsem to věděl? Duch Svatý mi tehdy ukázal něco, co jsem si dříve neuvědomoval. Řekl: „Když plaveš, pohybuješ se v jiném živlu – vodě – kde platí jiná pravidla než na souši. Musíš ji nechat téci a plně v ní spočinout. Vody řeky tě ponesou.“
Teď už tomu rozumím. Plavu v Duchu Svatém. Jeho vody mě nesou. Duch mě nadnáší. Plavání odnímá zátěž z našich nohou. Záda mají dovolenou a klouby mají pohodu. Práci vykonává On.
V čem je tedy problém? Problém je spoléhat sám na sebe, záviset na své vlastní energii a schopnostech. Pak se budeme plahočit podél řeky, hned vedle těch vod, které nás mohou příjemně nadnášet svými vlnami.
Mnozí lidé pracují pro Boha, když Bůh chce pracovat pro ně. Bůh nechce, abychom pracovali do úmoru, takže vydechneme duši. Viděl jsem jednou náhrobek, kde bylo jméno člověka a tento epitaf: „Jeho životem byla jeho práce.“ Uvažoval jsem: „To je epitaf pro mezka, ne pro člověka.“
Božím záměrem pro nás není, abychom se podobali tažnému dobytku a pracovali jako stroje. Bůh mohl stvořit mnoho soumarů, kdyby chtěl. Když však Pán přemýšlel o tobě a o mně, měl na mysli něco jiného než otroky. Náš Otec chtěl syny
a dcery, s nimiž bude moci mít společenství a hostinu u stolu, s nimiž by se sdílel se vším, co má. „Všechno, co mám, je tvé.“ (Lukáš 15:31)
Je na čase změnit negativní představu o křesťanském životě. Zdá se vám, že stát se křesťanem vám „ohnulo záda“? Že se trvale cítíte nedostateční a nehodni Boží přízně? Zdá se vám, že ve vašem životě není dost modliteb, práce, lásky nebo Bible? Naše každodenní povinnosti nás skutečně mají tendenci zahlcovat. Pokud jsme se ale narodili z Ducha, smíme plavat v Boží slavné řece. Její vody nás nadnášejí!
V nich jsme více než vítězi!
Jsme jako Josef, který byl vyveden z vězení, aby začal vládnout. To je principem Božího jednání v celém Písmu. Nejsme tady proto, abychom svůj křesťanský život nějak přežili, ale abychom se z něj radovali. Nechci dorazit do nebe, abych tam zjistil, že jsem dosáhl jen pěti procent z toho, co mi Bůh připravil – to není žádná ctnost. Zajímá mě i těch dalších devadesát pět procent.
Potřebujeme porozumět Boží mysli a Božímu povolání. Stejně jako Bůh vedl Ezechiela od minima k maximu, povede i nás, pokud mu to dovolíme.
Rěka života
Bible toho o moři moc neříká. Pavel na moři ztroskotal a Jonáš utekl přes moře, aby se pokusil uniknout Božímu povolání, ale obecně řečeno, Bible není námořnickou knihou. Ve Zjevení 21:1 je psáno: „A moře již není.“
V Písmu je moře obrazem zástupů lidstva, zástupu svévolníků a způsobu jejich života. Izajáš napsal: „Ničemové však budou jak moře bouřící, jež nemůže se utišit a jehož vlny kalným bahnem zmítají.“ (Izajáš 57:20) Dnes vidíme naše moře vyvrhovat na pláže bahno a špínu plnou odpadů našeho života. Kontaminované injekční stříkačky, zašpiněné dětské pleny, vyhozené láhve od whisky – voda je plná průmyslových chemikálií, které jsou dost silné na to, aby zahubily ryby, které jíme, či způsobily nějakou jejich mutaci. Tatáž mořská voda se vrací den po dni zpět. Příliv přináší odpadky, o kterých jsme si mysleli, že jsme se jich už definitivně zbavili.
Na druhé straně toho Bible říká hodně o řekách. Zjevení 22:1 popisuje „řeku s vodou života, jasnou jako křišťál, tekoucí z Božího a Beránkova trůnu“. Řeky tečou – jejich voda je stále čerstvá, protože se stále obměňuje a nezůstává stejná.
Řeka moci
Ve své vizi Ezechiel plaval v těchto hlubokých vodách. Život a služba všech, kdo objeví toto tajemství, budou proměněny. Před několika lety mě přišel navštívit naprosto frustrovaný služebník evangelia. Právě navštívil psychiatra a řekl, že již déle neunese břemeno svého padesátičlenného sboru. Bylo toho na něj prostě příliš mnoho.
„Jsi pokřtěn v Duchu Svatém?“ zeptal jsem se.
„Ne,“ odpověděl, „má denominace na to nevěří.“
Věnoval jsem čas tomu, abych mu tuto úžasnou pravdu vysvětlil. Poté jsem se s ním
modlil. Večer domů neodjel, ale přímo „odplaval“! Byl slavně pokřtěn Duchem Svatým.
Jaké může být ve skutečnosti Boží maximum? Nemohu s jistotou prohlásit, že jsem ho již dosáhl. Ale určitě jsem na cestě k tomuto cíli! Jsem jako apoštol Pavel, který jde „od víry k víře“ a „od slávy k slávě“ (Římanům 1:17; 2. Korintským 3:18). To je postup Ducha Svatého.
Prěkvapení, které následovalo
Bůh má každé ráno něco nového. Poté, co Ezechiel plaval, byl zaveden zpět k říčnímu břehu. Nejde tu o nějaký krok zpět, jakmile jsme jednou byli v řece, dostane se řeka do nás. „Řeky živé vody“ budou tryskat uvnitř našich srdcí.
Tento zážitek proroka proměnil. Když pak vylézal na břeh, překvapeně se rozhlédl. „Hle, na břehu potoka bylo po obou stranách velmi mnoho stromoví.“ (Ezechiel 47:7)
Uviděl něco, co tam předtím, než vstoupil do řeky, nebylo – stromy! A to je velká pravda této kapitoly: Zatímco Bůh Ezechiela ve své řece proměnil, proměnil současně i celou krajinu okolo něj. Situace se mění s pomazanými lidmi a pomazanými sbory.
Domnívám se, že kdyby byl Ezechiel fyzicky přítomen v Izraeli a pokoušel se tam sázet stromy, jeho práce by těžce selhala, i kdyby stromy zaléval svými slzami. Bůh však Ezechielovi ukázal, že je schopen ve vteřině udělat to, co lidé nedokážou ani za mnoho let. To je naše víra pro dnešní den! „Ne silou ani mocí, ale mým Duchem! praví Hospodin zástupů.“ (Zacharjáš 4:6)
Lidé, kteří plynou v Duchu Svatém, mají důvod k tomu, aby každý den žasli, protože Pán v nich a skrze ně dělá své divy. Díky Pánu, v Bohu nic neubývá! S postupem času vše roste a sílí.
Boží energie
Zde je další pozoruhodný detail: stromy, které Ezechiel spatřil, již nesly zralé ovoce. Zatímco objevoval hloubku řeky Ducha Svatého, Bůh v okamžiku zasadil stromy a dal jim vzrůst. Bůh je stvořitelem času a může ho zkrátit, kdykoli si přeje. Ve verši 12 čteme: „Jeho ovoce bude sloužit za pokrm.“ Bylo to ovoce, jež Ezechiela vábilo. Volalo na něj: „Ezechieli, pojď sem. Již nemusíš vařit podle svých vlastních receptů. Tabuli ti prostírá sám Bůh. Už žádné další pohromy ve tvé kuchyni! Máš připravenou vyváženou dietu.“
Jak úžasné! Boží muž se najednou stal, a dosud je, partnerem Ducha Svatého. Ani my už nemusíme dřít, až se z nás kouří. Již žádné tápání temnotou. To je zázrak života a služby v Duchu Svatém. Takto bude náš svět získán pro Krista. Evangelizace pomazaná Duchem Svatým získá naši generaci pro Boha! Všechno začíná, když poslechneme podněty Ducha Svatého a následujeme ho do hlubin, kde jsou vody, ve kterých se dá plavat.
Ve svém živlu
Někteří křesťané jsou neustále „v pustině“. Zhluboka vzdychají a stěžují si: „Už jsem zase na poušti.“
Křesťan, který není v řece Ducha Svatého, je mimo ni. Je jak ta příslovečná ryba bez vody. My nejsme povoláni k tomu, abychom pobývali na poušti jako Izraelité, kteří putovali pouští po čtyřicet let, i když jim Pán zaslíbil zemi řek. Kristus zaslíbil věřícím řeky, ne pouze jako vzácnou zkušenost, ale jako součást jejich přirozeného prostředí.
Nemáme být jako ti, kteří sedí na břehu a obdivují tekoucí vody. Máme být říčními lidmi. Mnohokrát mi lidé řekli, že v jejich podmínkách nemohou žít vítězný křesťanský život. Jeden mladý muž v Africe mi vysvětlil, že jeho prarodiče i rodiče byli šamani, a že tedy pro něj není možné, aby žil na stejném místě s Ježíšem.
Nikdo z nás by však nemohl žít v tomto hříšném světě vítězně nebýt Ducha Svatého. Kamkoli jdeme, tam je. V něm se pohybujeme a v něm žijeme (Skutky 17:28). On je naším prostředím. Jsme pokřtěni v Krista. Plaveme v Boží řece, ne v jezírku, které pro nás Bůh stvořil a které pravděpodobně jednoho dne vyschne.
Stejně tak si můžeme položit otázku: „Může člověk žít na Měsíci?“ Odpověď je „ano“ i „ne“. Člověk nemůže žít na Měsíci tak, jak žije na Zemi. Pokud však na Měsíc vyjde ve správném vesmírném obleku, může tam žít. Vesmírný oblek obsahuje stejný vzduch jako je na Zemi. Mají-li astronauti tyto vesmírné obleky na sobě, mohou na povrchu Měsíce chodit, jezdit i skákat.
Nemůžeme očekávat, že budeme žít úspěšným křesťanským životem, nebudeme-li trvale zůstávat v Duchu. K takovému životu jsme se znovuzrodili a je velmi důležité, abychom byli stále plní Ducha. I na těch nejhorších místech, kde je cítit odporný zápach pekla, pak zůstaneme schováni v Bohu a budeme dýchat atmosféru nebe. „Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá, ve stínu Všemohoucího bude spočívat.“ (Žalm 91:1) On je naším příbytkem za všech okolností.
Když jsme v Duchu, jsme neporazitelní, nezranitelní, kráčíme od vítězství k vítězství a náš život je s Kristem skryt v Bohu. Člověk pohybující se v Duchu, církev pohybující se v Duchu, pracovníci, evangelisté, pastoři a učitelé pohybující se v Duchu – to je jediný recept na úspěch, který znám. V Duchu Božím můžeme získat svět pro Ježíše.
Reinhard Bonnke
