Biblické studie

DUCHOVNÍ BOJ ZBAVENÝ MÝTŮ

Jestli jste někdy jezdili na kole, pravděpodobně víte, že kopec se dá poznat, i když není vidět. Některé stoupání je příliš nenápadné na to, aby ho oči zaregistrovaly, zvlášť když se vaší pozornosti dožaduje spousta jiných vjemů – stromy, náhodní kolemjdoucí nebo štěkající psi. Vaše nohy ale nelžou. Poznají, kdy jim dá posun kupředu hodně práce, a kdy je to snadné. Rozeznají sebemenší stoupání, které vzdoruje jejich úsilí.

Nevzdávejte to a vytrvejte

Tak jako existuje fyzický odpor, existuje také odpor duchovní. Apoštol Pavel napsal církvi v Efesu: „Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech“ (Ef 6,12). Z toho je zcela jasné, že i když se očím může zdát bitva neviditelná, je skutečná. Stejně jako při jízdě do sice nevýrazného, avšak skutečného kopce ani tady většinou nevidíme ony síly, které se nám snaží zabránit v postupu. Vnímáme je jinak než zrakem. Naše duchovní nohy ale nelžou. V té chvíli se musíme rozhodnout, pořádně se opřít do pedálů a vytrvat, dokud nedokončíme trasu.

Tento vjem neviditelného odporu křesťané často nazývají duchovním bojem. Možná se někdo chystá na misijní výjezd a vtom se začne kazit jedna věc po druhé. Vypadá to, jako kdyby se někdo skutečně snažil sabotovat jejich plány. Začnou třeba prožívat nezvyklé těžkosti se svými dětmi nebo v manželství. Lidé, kterých se tyto situace týkají, se najednou nechovají jako obvykle. Vypadají, že je duchovně něco omámilo. Nebo se někomu v těle začne opakovaně projevovat nemoc anebo napadne někoho z jeho blízkých. Možná probíhají nějaké útoky v práci nebo v oblasti financí a nepřestávají. Všechen ten odpor jako by se objevil zničehonic a je zřejmé, že nepřichází z přirozené oblasti. V takových chvílích nám není hned na první pohled jasné, co máme dělat. Probereme si, co duchovní boj opravdu je, a zís­káme moudrost, jak se na něj připravit.

Terminologie

Slovní spojení duchovní boj se jako takové v Písmu neobjevuje. Pochází však z biblických přirovnání, která popisují, jakým způsobem se mají Kristovi následovníci připravit na střetnutí se zlem a na jeho ničení, ať už bude ve formě nespravedlnosti nebo pokušení. Pravděpodobně nej­známější příklad najdeme v závěru Pavlovy epištoly věřícím v Efesu.

„Nakonec, moji bratři, posilujte se v Pánu a v převaze jeho síly. Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti Ďáblovým nástrahám. Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této tem­noty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech. Proto vezměte na sebe celou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý vzepřít, všechno vykonat a zůstat stát. Stůjte tedy opásáni na bedrech pravdou, oblečeni v pancíř spravedlnosti, nohy obuté v připravenosti k službě evangelia pokoje; k tomu všemu vezměte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny hořící šípy toho zlého. A vezměte přilbu záchrany a meč Ducha, jímž je Boží slovo. Každou modlitbou a prosbou se v každý čas mod­lete duchem a k tomu bděte s veškerou vytrvalostí a prosbou za všechny svaté.“

—Efeským 6,10-18

Než se voják ve starověkém Římě vydal do války, oblékl si kom­pletní bojovou výzbroj. Právě tak, říká Pavel, si máme i my obléci plnou duchovní zbroj – která má jak defenzivní, tak ofenzivní součásti a je určená k ochraně a růstu našeho duchovního života. Zkušený válečník chápe, že každičká součást výstroje mu poskytuje konkrétní způsob ochrany. Opomenutí, byť i jen pouhé ponožky, by mohlo mít fatální následky. Vzhledem k tomu, že čelíme nepříteli odhodlanému nás zničit, bychom měli bitvu se zlem vnímat jako otázku života a smrti – a obléci se podle toho.

Oblékněte se

Teď nejspíš očekáváte, že vám v jednotlivých bodech okomentuji každou součást Boží zbroje a její duchovní funkci. Často se například říká, že spravedlnost je náš pancíř, protože chrání naše srdce. Nebo že spasení je přilba, protože chrání naši mysl, a tak dál. Myslím si však, že tohle Pavel na mysli neměl. Místo toho použil obraz celé zbroje jako metaforu, která nám pomůže porozumět, jak se obecně bojují duchovní bitvy. Tak jako se fyzické bitvy bojují s pomocí fyzických zbraní, duchovní bitvy vyžadují duchovní výbavu. To je Pavlova hlavní teze. Spravedlnost nemá chránit jen naše srdce a spasení jen naši mysl. Takový způsob interpretace už by zacházel příliš daleko. Vidíme totiž, že Pavel podobné metafory používá i na jiných mís­tech a jiným způsobem. Například víra je v listu Efeským nazvaná štítem, ale to není jediné přirovnání. Ve Skutcích 14,27 je nazvaná dveřmi a v 1. Tesalonickým 5,8 pancířem. Písmo navíc používá obraz štítu jako metaforu i pro další ctnosti, nejenom pro víru. David mluví o štítu, když popisuje spasení (2S 22,36), přízeň (Ž 5,13), a dokonce i Pána samotného (Ž 33,20). Jazyk je flexibilní. Nesmíme své interpre­tace přehánět a být v nich příliš striktní, protože to by nás odvádělo od toho nejdůležitějšího.

Rychlostní stupeň duchovního boje

Pavel chce říci, že nám takové zaopatření a takovou ochranu poskytuje Bůh v Duchu. Duchovní boj vyžaduje, abychom si každý ve svém vlastním charak­teru pěstovali život Ducha. Pravda, spravedlnost, pokoj, víra a spasení jsou totiž víc než jen zbožné ctnosti. Jsou duchovní výbavou do války. Potřebujeme je nejen k tomu, abychom byli dobrými svědky, ale také abychom byli efektivními vojáky. Proto se touto duchovní ochranou musíme, abych tak řekl, zahalit, abychom byli připraveni bojovat se všemi druhy zla.

Kromě toho musíme Pavlovy metafory chápat v širším kontextu Písma. Pavel tato přirovnání nevymyslel, jenom je použil k vykreslení svých sdělení. Židovští čtenáři by pasáž o Boží zbroji z listu Efeským okamžitě ztotožnili s Izajášovým popisem Hospodina, který se sám obléká do bitvy proti duchovním nepřátelům.

„Pravdy se nedostává, kdo se odvrací od zla, bývá vykořistěn. Hospodin to vidí a je zlé v jeho očích, že není právo. A viděl, že není nikoho, a užasl, že není přímluvce. Záchranu mu tedy poskytla jeho paže a jeho spravedlnost, ta ho podepřela. Oděl si spravedlnost jako pancíř a přilba záchrany je na jeho hlavě. Roucho pomsty si vzal jako oděv a horlivostí se zahalil jako pláštěm. Podle činů odplatí zlobou svým protivníkům, odplatou svým nepřátelům. Ostrovům odplatí podle toho, co vykonaly.“

—Izajáš 59,15-18

Pokud by přilba spasení znamenala, že spasení má chránit křesťa­novu mysl, proč by ji v této pasáži potřeboval Bůh? Bůh přece nepo­třebuje spasení a jeho mysl nepotřebuje ochranu. Tyto ctnosti mnohem spíše poukazují na Boží charakterové vlastnosti, které v kontextu duchovní bitvy nabírají úplně nový význam. Proto si nesmíme vykládat jednotlivé součásti výzbroje příliš striktně. Každopádně – a to je hlavní – obraz zbroje jasně vyjadřuje úmysl bojovat se zlem a s nespra­vedlností, a to s horlivostí odpovídající jasnému vyhlášení války.

Když si tedy Izajášův popis půjčíme a aplikujeme ho na křesťany, vidíme, že Pavel chce čtenáře nabádat, aby se zlem zacházeli tak jako Hospodin. Zlo je nepřítel, kterého máme úplně zničit. Jsme Božími dětmi v čase pokoje; a stejně tak jsme jeho dětmi i ve válce. Oblékneme si spasení, spravedlnost a víru, abychom mohli pevně stát proti ďáblovým strate­giím a bojovat proti zlým vládcům a autoritám v neviditelném světě.

Radikální normalita duchovního boje

Pro mnoho křesťanů – obzvláště pro charismatiky a letniční – je představa duchovního boje něčím, co se vykonává i navenek. Někdy vidíte modlitební setkání, kde přímluvci mávají prapory, troubí na beraní rohy, prorocky tancují nebo dělají různá gesta, která napodo­bují fyzický boj s neviditelným protivníkem. Je však naprosto nezbytné, abychom pochopili, že ve většině duchovních bitev se vůbec nebojuje takhle. Duchovní boj totiž často vypadá velice všedně. K nejmoc­nějším zbraním, které může křesťan proti satanovu temnému království nasadit, patří život v čistotě, skutky laskavosti, křesťanské odpouštění, pokora a sebeobětování.

Duchovní boj se sice někdy stává navenek viditelným a dramatickým, ale i v těchto chvílích jen málokdy vypadá jako ohromující vítězství. Pomyslete například na nejmocnější duchovní zbraň ze všech: Ježíšova krev je v duchovním boji termonukleární bombou, která navěky změ­nila průběh celé války a už v té chvíli prohlásila satana za poraže­ného nepřítele. Kristův kříž byl vyvrcholením veškerého duchovního boje, a přesto na první pohled nešlo o dramatický projev nekonečné vojenské síly. Právě naopak. Kříž vypadal jako naprostá slabost, ztráta a totální prohra. Co se zdá mocné a efektivní v těle, je v duchovním světě často naprosto neúčinné. A naopak, co se lidským očím může zdát malé a slabé, před tím se mocnosti tmy třesou. Nejefektivnější duchovní boj probíhá pod povrchem, v hlubinách našeho charakteru, zbožnosti a obětí.

Kořen vítězství

Chceme-li si připomenout, jak praktický duchovní boj je, podívejme se znovu na zbroj vypsanou v listu Efeským: pravda, spa­sení, spravedlnost, evangelium pokoje, víra a Boží slovo. To všechno jsou neviditelné atributy, které lze spatřit pouze skrze křesťanský životní styl. Dále vidíme, že každá zmíněná položka je v přímém kon­trastu k duchu doby – k démonickému duchu antikrista, o kterém už jsme mluvili. To by v nás mělo upevnit přesvědčení, že naše vnitřní propojení s Bohem a naše jednání plynoucí z tohoto propojení je pro duchovní boj naprosto klíčové.

Právě to je totiž hlavní kořen vítěz­ství v jakékoli duchovní bitvě. Pokud by nám to Pavlova zvěst v listu Efeským neříkala dost jasně, podívejme se na popis duchovní zbroje v listu Římanům.

„Víte také, jaký je čas, že už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je naše záchrana blíže, než když jsme uvě­řili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme zbroj světla. Žijme řádně jako ve dne: ne v hýření a opilství, ne v chlípnostech a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti. Nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo, abyste vyhovovali jeho žádostem.“

—Římanům 13,11-14

Povstaňte k vítězné bitvě!

Všimněte si, že tady je vojenská metafora použitá ve vztahu k naší osobní válce s hříchem. Zdůrazňuji to proto, že by se některému z čte­nářů mohlo zdát, že s terminologií duchovního boje nakládám svévolně a snižuji její význam tím, že ji aplikuji na naše vnitřní bitvy. Chtěl bych, aby nám bylo jasné jedno – biblický duchovní boj začíná uvnitř nás. Pavel poukazuje na to, že naše duchovní zbroj nás nechrání pouze proti vnějším silám zla, ale také proti vnitřnímu osobnímu praktiko­vání hříchu. V obou pasážích nabádá čtenáře, aby se proti zlu a hříchu chránili tím, že si oblečou správné myšlení, čisté skutky a aktuální Boží přítomnost.

Pavel ta silná vojenská slova používá proto, že mu velice záleží na osobní svatosti jeho čtenářů (včetně nás). Nechce vidět sbory – draho­cenné lidi, pro které nasadil svůj život – poražené jejich vlastním lho­stejným postojem vůči zlu v jakékoli jeho formě. Povzbuzuje věřící, aby se připravili na boj proti pokušení. A jakmile udělají všechno pro to, aby se dobře připravili, mají povstat a tu bitvu opravdu bojovat.

Připravte se a zůstaňte připraveni

Být připraven v každém čase je to hlavní, protože ne vždycky víme, kdy se duchovní útok chystá. Jsou chvíle, kdy nejsme hned zkraje schopni rozeznat rozdíl mezi duchovním útokem a normálními život­ními obtížemi. Člověk připravený do bitvy je však schopný zvlád­nout všechno, co ho potká.

„Buďte střízliví a bděte! Váš protivník Ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavte se proti němu, pevní ve víře, vědouce, že tatáž utrpení se naplňují na vašem bratrstvu po celém světě“
—1. Petrův 5,8-9

Nejsme pověrčiví ani ustrašení, ale zůstáváme připraveni bojovat tím, že svoje srdce a mysli udržujeme v propojení s Kristem. Někdy přijde démonický útok a někdy budeme jenom zvládat nepohodlí života. Nebudeme pokaždé vědět, s čím přesně se potýkáme, ale díky dobré přípravě budeme moci být v každé situaci více než vítězové.

Výňatek z 6. kapitoly knihy Daniela Kolendy Zabíjet draky.